Korunovace českých panovníků
From Wikipedia, the free encyclopedia
Korunovace českých králů byla událost mimořádného státního a duchovního významu, při které byl král během korunovační mše arcibiskupem pomazán svatými oleji a korunován. Korunovace představovala symbolické potvrzení a uznání nového krále, jeho spojení se zemí, jíž vládl a také zdůrazňovala duchovní přesah jeho úřadu.[1][2] Společně s králem byla většinou korunována i jeho manželka, pokud byl král ženatý. Oženil-li se král až po vlastní korunovaci, jeho žena většinou podstoupila korunovační obřad samostatně. První český král Vratislav byl nejprve korunován v dubnu 1085 císařem Jindřichem IV. a v červnu následujícího roku byl společně s manželkou pomazán a korunován v Praze z rukou arcibiskupa trevírského. Poslední korunovaný český král Ferdinand V. byl korunován 7. září 1836 v Praze. Korunovace jeho manželky královny Marie Anny Savojské 12. září 1836 byla poslední královskou korunovací v Českých zemích.
Tradičním místem královských korunovací byla bazilika svatého Víta (od roku 1344 katedrála) na Pražském hradě. Ta byla, s výjimkou několika prvních převážně světských korunovací, místem konání všech korunovací. Osobou oprávněnou korunovat české krále a královny byl od roku 1228 mohučský arcibiskup, a to až do roku 1344, kdy bylo toto privilegium papežem trvale přeneseno na arcibiskupa pražského. S provedením korunovace arcibiskupovi asistovali duchovní i světští hodnostáři.
Počínaje korunovací Karla IV. a Blanky z Valois uskutečněné v září 1347 byly všichni čeští králové a královny korunování korunou Svatého Václava, kterou nechal pro tuto korunovaci zhotovit předchozího roku sám Karel, tehdy ještě následník trůnu. Při tvorbě koruny navázal na korunu přemyslovských králů, kterou byla ještě roku 1337 korunována královna Beatrix Bourbonská.[3] Předchozí korunovační koruna, resp. koruny se nedochovaly, přičemž je možné, že původní koruna posloužila jako základ pro Svatováclavskou korunu. Společně s korunou byly během korunovací užívány další korunovační klenoty, především pak královské jablko a žezlo. Dochované renesanční jablko a žezlo, které jsou součástí českých korunovačních klenotů, byly zhotoveny o dvě století později než koruna.
V českých zemích nebyla korunovace nutná pro výkon královské vlády jako v sousedním Uhersku, přesto ji všichni čeští králové kromě sedmi dále uvedených panovníků podstoupili: Václav III. (vládl 1305–1306), Jindřich Korutanský (vládl 1306, 1307–1310), Rudolf Habsburský (vládl 1306–1307), Josef I. (vládl 1705–1711), Josef II. (vládl 1780–1790), František Josef I. (vládl 1848–1916) a Karel III. (vládl 1916–1918). Naopak nikdy skutečně nevládl Ferdinand IV., který byl korunován ještě za vlády otce a zemřel před nástupem na trůn. Vzdorokrál Karel Albrecht Bavorský, který se krátce zmocnil země během válek o rakouské dědictví (1740–1744), nebyl korunován vzhledem k absenci korunovačních klenotů. Byl pouze provolán králem za přítomnosti pražského arcibiskupa během holdovacího sněmu stavů, které nechal svolat po obsazení Prahy.