francouzský fotograf From Wikipedia, the free encyclopedia
Marc Riboud (24. června 1923, Lyon, Francie – 30. srpna 2016, Paříž[1]) byl francouzský fotograf a fotoreportér nejznámější svou rozsáhlou reportáží z Dálného Východu: The Three Banners of China, Face of North Vietnam, Visions of China a In China. Vystudoval inženýrství na École centrale de Lyon. V letech 1948–1952 pracoval ve strojírenském závodu. Jeho koníčkem byla fotografie, byl ovlivněn Henri Cartier-Bressonem, se kterým se i osobně setkal. Během dovolené v roce 1953 fotografoval na divadelním festivalu v Lyonu a výsledné fotografie byly otištěny v časopisu Arts. Na základě tohoto úspěchu se rozhodl nevrátit se do zaměstnání, ale stát se profesionálním fotografem. Ve stejném roce byl přijat za člena agentury Magnum Photos. Jako fotoreportér pracoval v mnoha zemích světa, fotografoval v Číně, Japonsku, Vietnamu, Indii, Alžíru, Africe.
Marc Riboud | |
---|---|
Rodné jméno | Marc Eugène Riboud |
Narození | 24. června 1923 Saint-Genis-Laval |
Úmrtí | 30. srpna 2016 (ve věku 93 let) 13. obvod |
Příčina úmrtí | Alzheimerova choroba |
Alma mater | École Centrale de Lyon (1945–1948) Collège-lycée Ampère |
Povolání | fotograf, fotoreportér, reportér, válečný fotograf, francouzský odbojář a novinář |
Manžel(ka) | Barbara Chase-Riboud (od 1961) Catherine Chaine |
Příbuzní | Antoine Riboud a Jean Riboud (sourozenci) |
Ocenění | Cena Lucie (2006) Sony World Photography Awards (2009) Prix Nadar (2012) Infinity Awards (2013) rytíř Řádu čestné legie |
Webová stránka | marcriboud |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se v Lyonu 24. června 1923. Svůj první snímek pořídil v roce 1937 pomocí fotoaparátu svého otce Vest Pocket Kodak. Jako mladý muž během druhé světové války působil v letech 1943 až 1945 ve francouzském odboji. Po válce v letech 1945 až 1948 vystudoval inženýrství na École centrale de Lyon. V letech 1948–1952 pracoval ve strojírenském závodu.
Až do roku 1951 pracoval Riboud jako inženýr v továrnách v Lyonu, ale v roce 1953 si vzal týdenní dovolenou strávenou fotografováním. Fotografoval na divadelním festivalu v Lyonu a výsledné fotografie byly otištěny v časopisu Arts. Na základě tohoto úspěchu se rozhodl nevrátit se do zaměstnání, ale stát se profesionálním fotografem.[2] Odstěhoval se do Paříže, kde potkal Henri Cartier-Bressona, Roberta Capu a Davida Seymoura, zakladatele Magnum Photos. Ještě v témže roce 1953 se stal členem této organizace. Jeho schopnost zachytit prchavé životní okamžiky prostřednictvím silných kompozic byla již v jeho začátcích patrná a tato dovednost mu dobře sloužila po nadcházející desetiletí.
V následujících několika desetiletích cestoval Riboud po celém světě. V roce 1957 byl jedním z prvních evropských fotografů, kteří odjeli do Číny a v letech 1968, 1972 a 1976 vydal Riboud několik reportáží o severním Vietnamu. Později cestoval po celém světě, ale hlavně v Asii, Africe, USA a Japonsku. Riboud byl svědkem válečných zvěrstev (fotografování z vietnamské i americké strany vietnamské války) a zjevného zhoršení kultury potlačené zevnitř (Čína během let kulturní revoluce předsedy Mao Ce-tunga). Naproti tomu, když zachytil každodenní život lidí ve vyprahlých částech světa (Fès, Angkor, Acapulco, Niger, Váránasí, Šen-si) a lyriky dětských her v každodenním Paříži. V roce 1979 Riboud agenturu Magnum opustil.
Riboudovy fotografie se objevily v mnoha časopisech, včetně Life, Géo, National Geographic, Paris Match a Stern. Dvakrát získal cenu Overseas Press Club Award, získal cenu Lifetime Achievement Award na soutěži Sony World Photography Awards 2009 a měl významné retrospektivní výstavy v Musée d'Art Moderne de la Ville de Paris a Mezinárodním fotografickém centru v New Yorku.
Riboud byl zvolen čestným členem Královské fotografické společnosti v roce 1998.[3]
Jedním z nejznámějších Riboudových obrazů je Eiffel Tower Painter, pořízená v Paříži v roce 1953. Zobrazuje muže, který natírá věž v póze tanečníka, umístěného mezi kovovými armaturami věže. Pod ním se z fotografického oparu vynořuje Paříž.[4] Na Riboudových obrazech se často objevují osamělé postavy. V Ankaře je centrální postava postavena proti průmyslovému pozadí, zatímco ve Francii leží osamocený člověk na poli. Vertikální kompozice zdůrazňuje krajinu, stromy, oblohu, vodu a vlající trávy, které věci obklopují, ale nepřehlušují lidský element.
Snímek pořízený Riboudem dne 21. října 1967, nazvaný The Ultimate Confrontation: The Flower and the Bayonet[5] patří mezi nejslavnější protiválečné snímky. Fotografii pořídil ve Washingtonu, D.C., kde se před Pentagonem shromáždily tisíce protiválečných aktivistů, aby protestovali proti účasti Ameriky ve Vietnamu, obrázek ukazuje mladou dívku Jan Rose Kasmirovou s květinou v ruce a laskavým pohledem v očích, stojící před několika vojáky s puškami, umístěnými za účelem blokování protestujících. Riboud řekl o fotografii: „Právě mluvila, pokoušela se zaujmout vojáky, možná se s nimi pokusila vést dialog. Měl jsem pocit, že se jí vojáci báli víc, než se bála ona jejich bajonetů.“[6][7]
V roce 1961 se Riboud oženil s americkou sochařkou Barbarou Chase, která žila v Paříži.[8] Měli dvě děti.[8] Byla známá díky svému románu Sally Hemings (1979), který získal kladné ohlasy a stal se bestsellerem. Rozvedli se před rokem 1981.
Později se oženil s Catherinou Chaine, novinářkou a spisovatelkou.
Riboud zemřel v Paříži dne 30. srpna 2016 ve věku 93 let.[9][10]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.