Maria Sibylla Merianová
německá a švýcarská malířka a entomoložka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Maria Sibylla Merianová (2. dubna 1647 Frankfurt nad Mohanem – 13. ledna 1717 Amsterdam) byla německo-švýcarská malířka a entomoložka. Byla jedním z prvních evropských přírodovědců, kteří přímo dokumentovali proměny hmyzu. Merianová pocházela z frankfurtské větve švýcarského rodu Merianů.
Maria Sibylla Merianová | |
---|---|
Narození | 2. dubna 1647 Frankfurt nad Mohanem |
Úmrtí | 13. ledna 1717 (ve věku 69 let) Amsterdam Nizozemsko Nizozemsko |
Povolání | entomoložka, lepidopteroložka, botanička, přírodovědkyně, malířka, ilustrátorka, vědecká ilustrátorka, botanická ilustrátorka, grafička a umělkyně |
Choť | Johann Andreas Graff[1] |
Děti | Johanna Helena Herolt[2] Dorothea Maria Graff |
Rodiče | Matthäus Merian |
Příbuzní | Matthäus Merian[1] a Caspar Merian (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Umělecké vzdělání získala Merianová od svého nevlastního otce Jacoba Marrela, žáka malíře zátiší Georga Flegela. Hmyz začala sbírat již jako dospívající dívka, ve třinácti letech chovala bource morušového a svou první knihu přírodopisných ilustrací vydala ve svých sedmadvaceti letech. V roce 1679 vstoupila do vědeckých kruhů prvním dílem dvousvazkové série o housenkách; druhý díl následoval v roce 1683. Každý svazek obsahoval 50 desek, které vlastnoručně vyryla a vyleptala. Merianová zdokumentovala důkazy o procesu metamorfózy a rostlinných hostitelích 186 evropských druhů hmyzu a spolu s ilustracemi dodávala i popisy o jejich životních cyklech.
V roce 1699 odcestovala do Nizozemské Guyany (dnešního Surinamu), aby studovala a zaznamenávala tamní tropický hmyz, z čehož roku 1705 vznikla uznávaná publikace Metamorphosis Insectorum Surinamensium (Proměny surinamského hmyzu). Díky pečlivému pozorování a dokumentaci proměn motýlů považuje britský vědec David Attenborough Merianovou za jednu z nejvýznamnějších přispěvatelek do oboru entomologie.[3] Až do její pečlivé a podrobné práce se mělo za to, že se hmyz „rodí z bláta“. Její průkopnické výzkumy, při nichž znázornila a popsala různá vývojová stádia od vajíčka přes larvu, kuklu a nakonec dospělce, vyvrátily teorii samoplození a upevnily myšlenku, že hmyz prochází odlišnými, avšak předvídatelnými životními cykly.[4]