Meänkieli
From Wikipedia, the free encyclopedia
Meänkieli (doslova „náš jazyk“) neboli tornedalská finština (švédsky tornedalsfinska) je ugrofinský jazyk, kterým se hovoří v nejsevernější oblasti Švédska v kraji Norrbotten, podél údolí řeky Torne (finsky Tornionjoki, v meänkieli Tornionväylä), tzv. Tornském údolí (Tornedalen). Jedná se o 5 obcí (Haparanda, Övertorneå, Pajala, Kiruna a Gällivare).[1]
Meänkieli (meänkieli) | |
---|---|
Rozšíření | Tornské údolí (Švédsko) |
Počet mluvčích | asi 100 000 |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | není |
Úřední jazyk | Švédsko Švédsko (uznaný menšinový jazyk) |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | fiu (B) fit (T) |
ISO 639-3 | fit |
Ethnologue | FIT |
Wikipedie | |
testovací verze | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jeho status jako nezávislého jazyka je sporný, ale ve Švédsku je od roku 2000 uznáván jako jeden z pěti menšinových jazyků země. Meänkieli je příbuzný s finštinou, na meänkieli lze nahlížet i jako na dialekt finštiny. Meänkieli se považuje za svébytný jazyk kvůli politickým a sociolingvistickým kritériím, nikoli na základě kritérií čistě lingvistických - obdobně například jako v případě srbštiny a chorvatštiny.
Počet mluvčích v těchto obcích se odhaduje na 25 000–40 000, v celém Norrbottenu je to celkem asi 75 000 lidí.[2] Největší podíl mluvčích je v Pajale. Jazykem hovoří rovněž asi 30 000 obyvatel Finska.[1]
Jazyk je ve Švédsku chráněn podle Evropské charty jazyků jako regionální menšinový jazyk v uvedených obcích.
Během druhé poloviny 80. let se termín meänkieli začal ve Švédsku používat ve formálnějších kontextech. Ve Finsku se používá jak „meänkieli“, tak „torniojokilaakson suomi“ (tornedalská finština),[3] což je také jedno ze třech nářečí.
Meänkieli se dá rozdělit do třech nářečí torniolaaksonsuomi (obce Haparanda, Övertorneå a Pajala), jellivaaransuomi (obec Gällivare – která ovšem z geografického hlediska už nespadá do údolí Tornio) a jukkasjärvensuomi nebo vittankinsuomi (obec Kiruna). [4]