Miroslav Míčko
český historik umění From Wikipedia, the free encyclopedia
Miroslav Míčko (26. března 1912, Praha – 1. března 1970, Praha) byl historik umění, estetik, vysokoškolský pedagog, výtvarný kritik, a překladatel.
| prof. Miroslav Míčko, CSc. | |
|---|---|
| Narození | 26. března 1912 Praha |
| Úmrtí | 1. března 1970 (ve věku 57 let) Praha |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | historik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Prof. Miroslav Míčko, CSc. absolvoval jeden rok studia na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Arnošta Hofbauera a potom studoval dějiny literatury (prof. F.X. Šalda, O. Fischer, V. Tille), románskou filologii a estetiku (J. Mukařovský) a dějiny výtvarného umění (V. Birnbaum, A. Matějček) na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho disertační práce z roku 1936 se zabývala vztahem R.M. Rilkeho k výtvarnému umění.[1]
Od roku 1939 publikoval kritické články v novinách, v časopise Volné směry[2] a v revue Umělecké besedy Život [3]a psal úvody k výstavním katalogům. Byl komisařem čs. expozic na bienále v Benátkách.
V letech 1945–46 absolvoval jednoroční studijní pobyt ve Francii, navštívil ateliéry Matisse[4] a Bonnarda a spřátelil se s Františkem Kupkou.
V 50. letech byl v redakční radě časopisů Výtvarné umění a Výtvarná práce a působil jako pedagog dějin umění na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze: v letech 1946-1970, 1952 docent, 1958 profesor, 1967-1970 vedoucí katedry. kromě toho vyučoval dějiny umění a estetiky také na AVU (1963–1965). Byl členem mezinárodního sdružení výtvarných kritiku AICA.
Od počátku roku 1939 se Míčko věnoval podrobně dílu Mikoláše Alše, protože v době nacistické okupace v něm spatřoval ztělesnění češství a morální oporu. Monografie vyšla hned po válce. Později se soustředil na některé otázky Alšovy tvorby a vydal o něm další studie.[5][6]
V roce 1944 vydal knihu Umění nebo život, která formou rozhovorů fiktivních osob (malíř, básník, diletant, historik, lékař, herečka, nakladatel, novinář) osvětluje podstatu a cesty uměleckého tvoření, jeho smysl a poslání. Kniha se dočkala několika vydání, naposled v roce 2004.
Zabýval se některými vůdčími osobnostmi francouzského umění 19. století (Daumier, Delacroix, Courbet) nebo F. Goyou [7] a své statě shrnul v knize Člověk v umělci (1962). Míčko je autorem monografií některých českých malířů (L. Šimák [8], L. Kuba [9], V. Sivko [10], V.V. Novák [11], J. Kojan [12]) a menší monografie Paula Cézanna.
Jeho kniha esejů Testament mistra Wu ve třech částech (Tudy šel člověk, Testament Mistra Wu, In Questo Campo) shrnuje jeho celoživotní zkušenost estetického vnímání a chápání řádu umění.
Publikace autora (výběr)
- Miroslav Míčko, Výtvarné dědictví Rukopisů, Praha 1940
- Miroslav Míčko, Umění nebo život (Rozhovory a vyznání), Národní práce, 1944, Academia Praha, 2004, ISBN 80-200-1232-X
- Miroslav Míčko, V.V. Štech, Ludvík Kuba malíř, Praha 1946
- Miroslav Míčko, Malíř svého lidu. Čtení o Mikoláši Alšovi, Družstevní práce Praha, 1946, nakl. Mladá fronta, 1959, Odeon 1968
- Miroslav Míčko, V. Blažek, Realističtí malíři, Praha 1949
- Miroslav Míčko, Národní umělec Ludvík Kuba, Praha 1950
- Miroslav Míčko, Člověk v umělci, nakl. ČVU Praha, 1962
- Miroslav Míčko, Expresionismus, Obelisk Praha, 1969
- Miroslav Míčko, Testament mistra Wu, Odeon Praha, 1971
- Miroslav Míčko, Paul Cézanne, Odeon Praha, 1970, 1975, 1981
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
