Nebe v křesťanství
From Wikipedia, the free encyclopedia
V křesťanství je nebe tradičně místem Božího trůnu a Božích andělů[2][3] a ve většině forem křesťanství je příbytkem spravedlivých zemřelých v posmrtném životě. V některých křesťanských denominacích je chápáno jako dočasné stadium před vzkříšením mrtvých a návratem svatých na novou zemi.
V knize Skutky apoštolů vzkříšený Ježíš vystupuje na nebe, kde, jak uvádí Nicejské vyznání víry, nyní sedí po Boží pravici a vrátí se na zem při druhém příchodu. Podle katolického, východního a pravoslavného učení se o Marii, Ježíšově matce, říká, že byla vzata do nebe, aniž by došlo k porušení jejího pozemského těla; je uctívána jako Královna nebes.
V křesťanské Bibli se pojmy o křesťanské eschatologii, budoucím „nebeském království“ a vzkříšení mrtvých nacházejí zejména v knize Zjevení a v 1. listu Korintským – 1Kor 15 (Kral, ČEP).