Pravoslavná církev
křesťanské církve byzantského ritu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Pravoslavná církev, oficiálně pravoslavná katolická církev,[6][7][8] je druhou největší křesťanskou církví[p 1][9][10] s přibližně 220 miliony pokřtěných členů. Funguje jako společenství autokefálních církví, z nichž každá je řízena svými biskupy prostřednictvím místních synodů.[11] Církev nemá ústřední doktrinální nebo vládní autoritu analogickou hlavě katolické církve – papeži, ačkoli ekumenický konstantinopolský patriarcha je jimi uznáván jako primus inter pares („první mezi rovnými“).[12][13][14][15][16] Jako jedna z nejstarších dochovaných náboženských institucí na světě hrála pravoslavná církev významnou roli v dějinách a kultuře západní Asie, Kavkazu a východní a jihovýchodní Evropy.[17]
- Tento článek je o pravoslavné církvi jako instituci. O jejím náboženství, učení a tradici viz Pravoslaví.
- Nezaměňovat se Starými pravoslavnými církvemi, Východním křesťanstvím nebo Východními katolickými církvemi
Pravoslavná církev | |
---|---|
Zakladatel | Ježíš Kristus podle posvátné tradice |
Vznik | 1. století, podle posvátné tradice Judsko, Římská říše, podle posvátné tradice |
Působnost | Jihovýchodní Evropa, východní Evropa, severní Asie, Levanta, Egypt, severní Amerika, Blízký východ, Kavkaz, Kypr[1] |
Úřední jazyk | řečtina, církevní slovanština, rumunština, gruzínština a další nářečí[2][3][4] |
Klasifikace | Pravoslaví |
Orientace | Východní křesťanství |
Svatá kniha | Septuaginta, Nový zákon |
Teologie | pravoslavná |
Členové | 220 milionů[5] |
Primus inter pares | Bartoloměj I. |
Zřízení | biskupské |
Řízení | autokefalita |
Struktura | společenství |
Rozdělení | Starověrci (17. století) Praví pravoslavní (kol. 1920) |
Dřívější název | Pravoslavná církev, Pravoslavná křesťanská církev, Pravoslavná katolická církev |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pravoslavná teologie je založena na Písmu svatém a svaté tradici, která zahrnuje dogmatické dekrety sedmi ekumenických koncilů a učení církevních otců. Církev učí, že je jedinou, svatou, katolickou a apoštolskou církví, kterou ustanovil Ježíš Kristus ve svém Velkém poslání,[18] a že její biskupové jsou nástupci Kristových apoštolů.[19] Zastává, že vyznává původní křesťanskou víru, jak ji předává svatá tradice. Její patriarcháty, vzešlé z pentarchie, a další autokefální a autonomní církve odrážejí různorodost hierarchické organizace. Uznává sedm hlavních svátostí, z nichž hlavní je eucharistie, slavená liturgicky v synaxis. Církev učí, že konsekrací, kterou epiklezí činí kněz, se obětní chléb a víno stávají tělem a krví Kristovou. Panna Maria je ve pravoslavné církvi uctívána jako Bohorodička a je jí vzdávána úcta při bohoslužbách.
Konstantinopolská, alexandrijská, jeruzalémská a antiochijská církev – s výjimkou některých přerušení společenství, jako bylo schizma Fotiana nebo schizma Akakijců – sdílela společenství s římskou církví až do schizmatu mezi Východem a Západem v roce 1054. Rozkol v roce 1054 byl vyvrcholením narůstajících teologických, politických a kulturních sporů mezi těmito církvemi, zejména o autoritu papeže. Před Efezským koncilem v roce 431 n. l. se na tomto společenství podílela také východní církev, stejně jako různé starobylé východní církve před Chalcedonským koncilem v roce 451 n. l. Všechny se oddělily především kvůli rozdílům v christologii.
Pravoslavná církev je hlavním náboženským vyznáním v Rusku, na Ukrajině, v Rumunsku, Řecku, Bělorusku, Srbsku, Bulharsku, Moldavsku, Gruzii, Severní Makedonii, na Kypru a v Černé Hoře, je také významná a rozšířená v Albánii, Bosně, Sýrii, Iráku a Libanonu a je významně zastoupena v Německu, Španělsku, Spojených státech a Uzbekistánu. Ačkoli pocházejí ze západní Asie, většina východních pravoslavných křesťanů dnes žije v jihovýchodní a východní Evropě a na Sibiři. Zhruba polovina východních pravoslavných křesťanů žije v postsovětských státech, převážně v Rusku.[20][21] Komunity v bývalých byzantských oblastech severní Afriky, východního Středomoří patří mezi nejstarší pravoslavné komunity z Blízkého východu, které se zmenšují v důsledku nucené migrace vyvolané zvýšeným náboženským pronásledováním.[22][23] Pravoslavné komunity mimo západní Asii, Malou Asii, Kavkaz a východní Evropu, včetně těch v Severní Americe, západní Evropě a Austrálii, vznikly díky diaspoře, konverzím a misionářské činnosti.