Novoasyrská říše
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Novoasyrská říše (klínové písmo ; mat Aš-šur, tj. „Země města boha Ašura“) byl státní útvar, který dominoval v oblasti Mezopotámie mezi roky 934 a 609 př. n. l.
Novoasyrská říše māt Aššur (akkadsky)
| |||||||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||||||||||
|
V tomto období se Asýrie dostala do pozice (nejen) regionální velmoci a uspěla v souboji s Babylonií a jinými říšemi Blízkého Východu o dominanci v tomto regionu. Po státních a vojenských reformách uskutečněných za vlády Tiglatpilesara III. v 8. století př. n. l. Asýrie dosáhla obrovského územního rozmachu a stala se silnou a konsolidovanou velmocí.
V tzv. středoasyrském období na konci pozdní doby bronzové byla Asýrie menším královstvím v severní Mezopotámii (dnešní severní Irák) a soupeřila o moc s jejím jižním sousedem, Babylonií. Na počátku vlády Adad-niráriho II. se stala silnou regionální říší, jejíž vliv a moc za dalších panovníků dále narůstala, až se stala vážnou hrozbou i pro egyptskou 25. dynastii. Novoasyrská říše tedy byla přímým nástupcem středoasyrského království (14. – 10. století př. n. l.) a podle některých historiků (např. R. N. Frye) byla první skutečnou říší v dějinách lidstva.
V novoasyrském období se (spolu se stále užívanou akkadštinou) státním jazykem stala aramejština.
Novoasyrská říše se rozpadla pod tlakem svého odvěkého konkurenta, Babylonie (respektive Novobabylonské říše), když bylo roku 612 př. n. l. dobyto její hlavní město Ninive. O více než padesát let později se jak samotná Asýrie, tak i Babylonie staly provinciemi rozrůstající se Perské říše. I když Asyřané za vlády Aššurbanipala zničili elamskou říši, neměli již žádný výrazný vliv na médské a perské kmeny, které postupně ovládly bývalé elamské území. Po staletí asyrské dominance užívala Babylonie zvláštních výsad jisté autonomie a jakýkoli náznak jejich omezení byl podnětem k povstání a rebelii. Asyřané však vždy dokázali obnovit babylonskou loajalitu, někdy za cenu dalších privilegií, jindy pak vojenskou silou. To se však změnilo roku 627 př. n. l. po smrti posledního silného asyrského krále Aššurbanipala, kdy Babylonie povstala pod vedením chaldejského krále Nabopolassara.