Náboženská společnost
termín v českém či slovenském právu označující necírkevní organizace tohoto typu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Náboženská společnost je organizované společenství, jehož účelem má být umožňovat nebo usnadňovat náboženský život osob hlásících se k určitému náboženství. K její základní činnosti může patřit například formulování, diskutování, rozvíjení nebo šíření teologických nebo etických postojů či názorů, sdílení určité víry nebo vyznání, konání společných obřadů, setkání a aktivit, jimiž je víra vyjadřována, podporována nebo usměrňována nebo které z víry vycházejí a vnášejí ji do reálného života. V neposlední řadě náboženské společnosti umožňují vytváření společenských vazeb podobně jako jiná společenství založená na vzájemném soužití a sdílení hodnot a zájmů.
Křesťanské náboženské společnosti se obvykle buď označují za církev, nebo se považují za součást církve nebo některé z církví. Vytváření formálních nebo hierarchických společností je pro některá náboženství velmi charakteristické, pro jiná méně.
V kulturách a společnostech, kde platí odluka církve od státu a odluka státu od náboženství (sekulární stát), jsou náboženské společnosti většinou dobrovolnými zájmovými sdruženími specifického druhu. V některých státech a společnostech však rysy náboženské společnosti nese samotný stát nebo jiná základní mocenská struktura – ten, kdo se k oficiálnímu náboženství nehlásí, tím může být ve společnosti postaven do druhořadé role. Tendence prorůstání církve se státem se nazývá klerikalismus. Některé islámské státy uplatňují islámské právo šarí´a jako státní.