From Wikipedia, the free encyclopedia
PZL M-15 Belphegor / WSK-Mielec M-15 Belphegor bylo polské zemědělské letadlo a první (a dosud jediný) proudový práškovací letoun na světě. Dle konstrukce šlo o jednomotorový podzvukový dvouplošník.[1]
PZL M-15 Belphegor | |
---|---|
PZL M-15 Belphegor v muzeu v Moninu | |
Určení | zemědělské letadlo |
Původ | Polsko |
Výrobce | PZL Mielec |
Šéfkonstruktér | Reomir A. Izmajlov Kazimierz Gocyła |
První let | 30. května 1973 [1] |
Charakter | vyřazen |
Uživatel | Sovětský svaz |
Výroba | 1975–1981 |
Vyrobeno kusů | 175 [2] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Byl vyvíjen na zakázku SSSR podle vzájemné dohody z prosince 1971. Název Belphegor mu dal díky atypickému vzhledu pilot Andrzej Abłamowicz na Mezinárodním aerosalónu letectví a kosmonautiky v Paříži v roce 1977 podle démona Belfegora. Vzhledem k nepraktické konstrukci a nákladnému letovému provozu byla sériová výroba ukončena dříve, než bylo původně zamýšleno.[1]
Sovětský svaz provozoval největší letecký park zemědělských letounů na světě, jehož páteří byl typ Antonov An-2. Bylo plánováno nahradit An-2 modernějším strojem. Polsko již vyrábělo licenčně letadla An-2R (která se mj. exportovala zpět do SSSR) a v rámci RVHP se specializovalo na zemědělská letadla.
Projekt dostal označení I-711 a pod vedením šéfkonstruktérů Reomira A. Izmajlova a Kazimierze Gocyły byl realizován společností PZL Mielec. Na projektu spolupracovalo až 70 odborníků ze Sovětského svazu. Pro vyřešení problémů spjatých s instalací proudového motoru na pomalý zemědělský dvouplošník vznikl nejprve experimentální letoun LaLa-1 (Latające Laboratorium 1, česky Létající laboratoř 1), což byl modifikovaný letoun PZL An-2 s přidaným proudovým motorem. Testy tohoto stroje napomohly návrhu M-15. V roce 1972 vznikla maketa M-15. První prototyp označený jako LLM-15 (LaLa-2) byl poprvé zalétán 30. května 1973. Křídlo a podvozek pocházel z letadla Antonov An-14. Druhý prototyp PZL M15 podnikl první zkušební let 9. ledna 1974. Po sérii intensivních leteckých testů proběhly roku 1975 technické a provozní zkoušky v ruském Krasnodaru. V letech 1974–1976 bylo postaveno celkem 11 prototypů. Sériová výroba byla zahájena roku 1975, kdy stroj dostal ruské osvědčení o letové způsobilosti, trvalý certifikát byl vydán v březnu 1978.[1]
Koncepce proudového zemědělského letadla byla od počátku špatná, za zahájením výroby stál politický vliv sovětského šéfkonstruktéra Reomira A. Izmajlova. Po nařízené prověrce vyšlo najevo, že M-15 spotřebovává neúměrné množství paliva na letovou hodinu. V roce 1981 byla sériová výroba zastavena. Celkem bylo vyrobeno 175 exemplářů (včetně letových i neletových prototypů).[1]
M-15 byl kovový dvouplošník se dvěma ocasními nosníky a dvouproudovým motorem Ivčenko AI-25 umístěným za pilotní kabinou ve středu trupové gondoly. Část spodních křídel a nádrže na chemikálie byly laminátové, aby se předešlo korozi. Horní a spodní křídlo bylo spojeno dvěma úzkými bloky, které sloužily jako nádrže chemikálií (každá o objemu 1 450 litrů). Podvozek byl pevný příďového typu (jedno kolo na přídi a dvě pod spodním křídlem). Pilotní kabina byla krytá, posádku tvořil pouze jeden pilot, v kabině však bylo místo ještě pro 2 další osoby. Zařízení na rozprašování fungovalo na principu stlačeného vzduchu.[1]
Zdroj:[1]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.