Pakt Ribbentrop–Molotov
mezistátní smlouva o neútočení uzavřená mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem / From Wikipedia, the free encyclopedia
Pakt Ribbentrop–Molotov je smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik, podepsaná v Moskvě 23. srpna 1939. Pojmenování paktu vzniklo z příjmení dvou vyjednavačů: Hitlerova ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa a Vjačeslava Molotova, který byl lidovým komisařem (ministrem) zahraničí v stalinském Sovětském svazu. Ve smlouvě se obě strany zavázaly, že nepoužijí vojenskou sílu proti druhé straně a nespojí se s jejími nepřáteli. Smlouva znamenala zásadní obrat ve vztazích obou zemí a byla v podstatě dodržována až do 22. června 1941, kdy nacistické Německo napadlo Sovětský svaz (operace Barbarossa). Smlouvy o neútočení podepsané s nacistickým Německem nebyly v Evropě ojedinělé. Uzavření smlouvy předcházely smlouvy o neútočení Francouzsko-německá deklarace (1938) z prosince 1938, smlouva s Dánskem z května 1939, Lotyšskem a Estonskem z června 1939[1]. Uzavření paktu také předcházelo jednostranné německé zrušení německo-polského paktu o neútočení dne 28. dubna 1939 (polsko-sovětský pakt o neútočení však byl stále v účinnosti a Sovětský svaz jej jednostranně porušil až svým vpádem do Polska 17. září 1939).
Pakt Ribbentrop–Molotov porušil řadu mezinárodních norem, smluv a dohod, včetně Pařížské smlouvy (Briandův–Kelloggův pakt) z roku 1928, sovětsko-polského paktu o neútočení z roku 1932, německo-polského paktu o neútočení z roku 1934, a odsoudil mezinárodní mír nastolený Versailleskou smlouvou k nezdaru, přičemž smířlivý přístup Západu k totalitním režimům znamenal, že rozhodnutí byla přijímána bez konzultací se státy střední a východní Evropy, což připravilo půdu pro vypuknutí druhé světové války.[2]
Území připojená k Sovětskému svazu v letech 1939 a 1940 (Severní Bukovina, jižní Besarábie a Herca) jsou nyní součástí Ukrajiny. Polsku byla vrácena oblast kolem Białystoku a menší část Haliče východně od řeky San kolem Přemyšlu. Všechna ostatní území, ta anektovaná Finsku (Karélie, Petsamo), Estonsku (Ingrie a Petseri) a Lotyšsku (Abrene), zůstala součástí Ruské federace.
U příležitosti podepsání této smlouvy byly vedeny také tajné rozhovory obou zmocněnců, jejichž výsledkem bylo vymezení sfér vlivu v Evropě. Někdy se hovoří o tzv. „tajném dodatku“. Bylo ujednáno, že v Pobaltí bude hranice vlivu Německa a SSSR totožná s hranicí Litvy, tzn. že k Sovětskému svazu připadne Lotyšsko, Estonsko a Litva. Dále, že hranice v Polsku bude tvořena liniemi řek Narev, Visla a San, přičemž o existenci samostatného polského státu se mělo ještě jednat. Německá strana se vzdala vlivu v jihovýchodní Evropě, zatímco ruská strana deklarovala svůj zájem v Besarábii. Z jednání byl pořízen přísně tajný protokol podepsaný oběma vyjednavači. Existence tajného dodatku byla sovětskou vládou vehementně popírána až do roku 1989. Jedenáct dní po sovětské invazi byla mezi týmiž smluvními stranami uzavřena Smlouva o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie, ve své době rovněž z větší části tajná.
Po válce byl von Ribbentrop odsouzen za válečné zločiny a popraven. Molotov zemřel v roce 1986 ve věku 96 let. Vladimir Putin, který sice připustil, že pakt byl „nemorální“, jej zároveň obhajuje jako „nutné zlo“.[3]