Fronta národního odporu Afghánistánu (NRF), známá též jako Druhý odboj, je afghánské vojenské partyzánské hnutí odporu proti radikálnímu hnutí Tálibán a jeho islamistickému režimu Islámského emirátu Afghánistán.
| جبهه مقاومت ملى افغانستان (darí) د افغانستان مقاومت جبهه (paštština) | |
|---|---|
 | |
 Znak Fronty národního odporu | |
| Základní info | |
| Aktivní | 16. srpna 2021 – současnost |
| Operační území | afghánské province Pandžšír, Parván, Baghlán, Vardak, Dájkundí, Samangán |
| Ideologie | demokracie decentralizace multikulturalismus sociální spravedlnost |
| Velitel | Ahmad Masúd Amrulláh Sálih Bismilláh Chán Mohammadí |
| Základny | Bázárak v provincii Pandžšír |
| Síla | neznámý počet |
| Částí | konfliktu v Afghánistánu (od 2021) |
| Spojenci |  Afghánská osvobozenecká fronta Tádžikistán (údajně) |
| Oponenti |  Tálibán Al-Káida Pákistán (údajně) |
| Konflikty/boje | konflikt v Afghánistánu Republikánské povstání (od 17. 8. 2021) |
.svg)
Fronta národního odporu se skládá z bývalých příslušníků Severní aliance a odpůrců Tálibánu operující v několika hornatých provinciích Afghánistánu. První základnou odboje se stala provincie Pandžšír, kde se zformoval již po úspěšné ofenzívě Tálibánu v srpnu roku 2021, tj. téměř ihned poté, co se stáhla vojska Spojených států amerických. Do čela hnutí se postavili politik Ahmad Masúd (syn Ahmada Šáha Masúda) a bývalý afghánský víceprezident Amrulláh Sálih,[5] který je v souvislosti s útěkem bývalého prezidenta Ašrafa Ghaního ze země v souladu s afghánskou ústavou úřadující prezident Afghánistánu.[6]
Historie
V 90. letech 20. století bylo Pandžšírské údolí (v překladu Údolí pěti lvů[7]) a okolní území srdcem operací tzv. Severní aliance.[8] Je to oblast obývaná převážně Tádžiky, kteří hovoří jazykem darí, a rodiště Ahmada Šáha Masúda, přezdívaného Lev z Pandžšíru, což byl polní velitel protitálibánských sil. Narodil se zde také jeho syn a nástupce Ahmad Masúd.[9]
13. července 2021 indické vydání listu The Economic Times informovalo, že bývalí vůdci Severní aliance plánují přeskupení v boji proti Tálibánu.[10] 28. července 2021 noviny The Washington Post oznámily, že zbytky Severní aliance byly mobilizovány pro hnutí odporu proti Tálibánu.[11]
Odboj v Pandžšíru
.png)
V srpnu 2021, po pádu Kábulu, bylo oznámeno, že velký počet protitálibánských sil zamířil do Pandžšírského údolí, jediného regionu Afghánistánu, který ještě nebyl dobyt Tálibánem, aby tam vytvořil baštu odporu.[12][13][14] Amrulláh Sálih na svém twitteru odsoudil prezidentův útěk ze země a v souladu s afghánskou ústavou se prohlásil za jediného právoplatného úřadujícího prezidenta Afghánistánu.[7] Afghánská ambasáda v Dušanbe uznala Sáliha za jediného legitimního vůdce země. Sálih vyzval své spoluobčany, aby se postavili proti Tálibánu.[15]
17. srpna 2021 se objevily nepotvrzené zprávy o přílivu Afghánců k silám odporu. Bývalí afghánští vojáci tádžického původu se začali sjíždět do Pandžšírského údolí na tancích a obrněných transportérech.[16]
Republikánské povstání
| Republikánské povstání v Afghánistánu | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: konflikt v Afghánistánu | |||
 Zničené tanky v Pandžšíru | |||
| Trvání | 17. srpna 2021 – současnost | ||
| Místo | afghánské province Pandžšír, Parván, Baghlán, Vardak, Dájkundí a Samangán | ||
| Výsledek | probíhá
| ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Do 20. srpna 2021 fronta dobyla město Čáríkár[17] a tři okresy v provincii Baghlan.[18] Podle posledních zpráv disponují povstalci silou cca 10 000 ozbrojenců.[19]
21. srpna 2021 bylo oznámeno, že zástupci Fronty národního odporu se setkali s afghánským premiérem Abdulláhem Abdulláhem a bývalým afghánským prezidentem Hámidem Karzajem, aby jednali o potenciálním zřízení přechodné afghánské vlády.[20]
22. srpna 2021 Al-Arabíja uvedla, že zástupci Tálibánu vyzvali Frontu národního odporu, aby do čtyř hodin kapitulovala a převedla ovládaná území pod kontrolu Tálibánu, jinak zahájí útok.[21] Poté, co Masúd kapitulaci odmítl, byly rozpoutány boje, během nichž byla přepadena jedna z hlavních jednotek Tálibánu a tálibové měli více než 300 mrtvých.[22] 23. srpna 2021 zástupci Tálibánu oznámili, že po těžkých bojích dobyli zpět tři okresy v provincii Baghlan a oblehli Masúdovi muže.[23] Mluvčí Tálibánu Zabiulláh Mudžáhid uvedl na Twitteru, že před dalšími boji upřednostňují mírová jednání.[24]
29. srpna 2021 bylo oznámeno, že Tálibán zablokoval mobilní a internetový přísun v provincii Pandžšír, aby vyvinul nátlak na své odpůrce.[25]
31. srpna 2021 zahájily oddíly Tálibánu proti odpůrcům útok.
6. září 2021 Tálibán oznámil, že dobyl celou provincii Pandžšír. Ahmad Masúd, který dříve několikrát toto oznámení vyvrátil, uvedl, že je v bezpečí. Představitelé Fronty národního odporu tvrdí, že stále drží „strategické pozice“.[26]
21. září 2021 bylo americkými výzvědnými službami a bývalými členy afghánské vlády potvrzeno, že Ahmad Masúd uprchl krátce po obsazení Pandžšírského údolí do tádžického Dušanbe. Také Amrulláh Sálih se nachází v blízkosti Dušanbe.[27]
Reakce
Ruský velvyslanec v Afghánistánu Dmitrij Žirnov označil odpor za „odsouzený k zániku" a prohlásil, že povstání bude neúspěšné. Žirnov dále uvedl, že Sálihovo prohlášení úřadujícím prezidentem Afghánistánu je protiústavní a dodal, že odpůrci nemají žádnou vojenskou šanci.[28]
Tálibán označil odpor Pandžšíru za zradu na amnestii, kterou všem odpůrcům nabídl.[29]
Shankar Roychowdhury, bývalý náčelník generálního štábu indické armády, uvedl, že Indie musí oslovit Pandžírský odboj a další protitálibánské frakce a vytvořit přátelské vazby k Indii.[30]
Galerie
Odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
