Pompeius
římský vojevůdce a politik / From Wikipedia, the free encyclopedia
Gnaeus Pompeius Magnus (29. září 106 př. n. l. – 28. září 48 př. n. l.), někdy zmiňován jako Pompeius Veliký, byl význačný vojevůdce a neméně obratný politik na sklonku existence římské republiky. Ačkoli pocházel z italského venkova, jeho vojenské úspěchy, za něž mu diktátor Lucius Cornelius Sulla udělil cognomen Magnus – Veliký, mu zajistily místo mezi římskou nobilitou.
Pompeius | |
---|---|
Konzul Římské republiky | |
Ve funkci: 52 př. n. l. – 51 př. n. l. | |
Předchůdce | Marcus Valerius Messalla Rufus a Gnaeus Domitius Calvinus |
Nástupce | Marcus Claudius Marcellus a Servius Sulpicius Rufus |
Konzul Římské republiky | |
Ve funkci: 55 př. n. l. – 54 př. n. l. | |
Předchůdce | Gnaeus Cornelius Lentulus Marcellinus a Lucius Marcius Philippus |
Nástupce | Appius Claudius Pulcher a Lucius Domitius Ahenobarbus |
Správce provincie Hispania Ulterior | |
Ve funkci: 58 př. n. l. – 55 př. n. l. | |
Konzul Římské republiky | |
Ve funkci: 70 př. n. l. – 69 př. n. l. | |
Předchůdce | Publius Cornelius Lentulus Sura a Gnaeus Aufidius Orestes |
Nástupce | Quintus Caecilius Metellus Creticus a Quintus Hortensius |
Stranická příslušnost | |
Členství | Optimáti |
Narození | 29. září 106 př. n. l. Picenum, Římská republika |
Úmrtí | 28. září 48 př. n. l. (ve věku 58 let) Pelusium, Egypt |
Příčina úmrtí | bodná rána |
Choť | Antistia (86–82 př. n. l.) Aemilia Scaura (82 př. n. l.) Mucia Tertia (79–59 př. n. l.) Julia Caesaris (59–54 př. n. l.) Cornelia Metella (52–48 př. n. l.) |
Rodiče | Gnaeus Pompeius Strabo |
Děti | Gnaeus Pompeius Pompeia Magna Sextus Pompeius |
Příbuzní | Pompeia[1] a Pompeia[1] (sourozenci) |
Profese | starořímský politik, starořímský voják a politik |
Náboženství | náboženství ve starověkém Římě |
Commons | Gnaeus Pompeius Magnus |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pompeius vystupoval jako úhlavní soupeř Marca Licinia Crassa a spojenec Gaia Julia Caesara. Tito tři muži ovládli politickou scénu v době pozdní římské republiky, když spolu uzavřeli tzv. první triumvirát. Po Crassově smrti se vzájemný vztah mezi Pompeiem a Caesarem změnil v nepřátelství, které posléze přerostlo v občanskou válku, v níž se utkali o vládu nad římským státem. Pompeius, podporovaný optimáty, konzervativní a tradicionalistickou frakcí v římském senátu, nakonec Caesarovi podlehl. Nato uprchl do Egypta, kde však byl úkladně zavražděn.