Potenciál globálního oteplování
je měřítkem toho, kolik tepla v atmosféře zachytí skleníkový plyn v určitém časovém horizontu ve vztahu k CO2 / From Wikipedia, the free encyclopedia
Potenciál globálního oteplování (PGO, často také GWP z anglického global warming potential) je měřítkem toho, kolik tepla v atmosféře zachytí skleníkový plyn v určitém časovém horizontu ve vztahu k oxidu uhličitému. Porovnává množství tepla zachyceného určitou hmotností daného plynu s množstvím tepla zachyceného stejnou hmotností oxidu uhličitého a vyjadřuje se jako činitel oxidu uhličitého (jehož potenciál globálního oteplování je standardizován na 1).
PGO se počítá ke konkrétnímu časovému horizontu, obvykle 20, 100 nebo 500 let. Uživatelská volba tohoto časového horizontu může výrazně ovlivnit numerické hodnoty získané pro ekvivalenty oxidu uhličitého. V Páté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu má metan životnost 12,4 let a díky zpětné vazbě klima-uhlíkové cyklu má potenciál globálního oteplování 86 v průběhu 20 let a 34 pro 100 let v reakci na emise. Při změně časového horizontu z 20 na 100 let se proto PGO pro metanu snižuje přibližně 2,5krát.[1] PGO závisí na následujících faktorech:
- absorpce infračerveného záření danými částicemi plynu
- spektrální umístění jejích absorbujících vlnových délek
- životnost částice plynu v atmosféře
Vysoký PGO tedy koreluje s velkou absorpcí infračerveného záření a dlouhou životností v atmosféře. Závislost PGO na vlnové délce absorpce je složitější. I když plyn absorbuje záření při určité vlnové délce, nemusí to ovlivnit jeho PGO, pokud atmosféra již absorbuje nejvíce záření při této vlnové délce. Plyn má největší účinek, pokud absorbuje v „okně“ vlnových délek, kde je atmosféra prozatím poměrně průhledná. Závislost PGO jako funkce vlnové délky byla nalezena empiricky a byla publikována jako graf.[2]
Protože PGO skleníkového plynu závisí přímo na jeho infračerveném spektru, je použití infračervené spektroskopie ke studiu skleníkových plynů zcela zásadní ve snaze porozumět dopadu lidských činností na globální oteplování.
Látky podléhající omezením podle Kjótského protokolu buď rychle zvyšují své koncentrace v zemské atmosféře, nebo mají velký PGO.