Pyrolýza
From Wikipedia, the free encyclopedia
Pyrolýza (řecky πῦρ pyr = oheň, λύσις lýsis = rozklad) je tepelný rozklad materiálu (termolýza) za zvýšené teploty obvykle v inertní atmosféře.[1] Dochází při ní ke změně chemického složení materiálu. Jde o fyzikálně-chemický děj řazený do relativně široké skupiny termických procesů.
Pyrolýza se obvykle používá pro zpracování organických materiálů. Jde o jeden z procesů při výrobě dřevěného uhlí. Obecně při pyrolýze organických materiálů vznikají těkavé látky (plynné a kapalné, případně dehet) a zůstává uhlí - tuhý zbytek bohatý na uhlík. Extrémní pyrolýza, při níž je obsah uhlíku v tuhém zbytku vysoký, se nazývá karbonizace. Pyrolýza je považována za první krok v procesech zplyňování a spalování.[2]
Tento proces se často využívá v chemickém průmyslu, například k výrobě etylenu, mnoha forem uhlíku a dalších chemikálií z ropy, uhlí a dokonce i ze dřeva nebo k výrobě koksu z černého uhlí. Používá se také při přeměně zemního plynu (především metanu) na plynný vodík a pevné uhlíkaté látky (uhlí), které byly nedávno zavedeny v průmyslovém měřítku.[3] Uvažuje se rovněž o využití pyrolýzy k přeměně biomasy na syngas a biouhel, odpadních plastů zpět na ekvivalent ropy nebo obecně odpadu na bezpečně likvidovatelné látky.