Rada nad apelacemi
From Wikipedia, the free encyclopedia
Apelační soud, oficiálně zvaný rada nad apelacemi (latinsky consilium apellationum) či apelační komora (německy Appellationskammer), byla soudní instituce, zřízená roku 1548 králem Ferdinandem I. Habsburským jako odvolací stolice od městských soudů ze všech zemí České koruny. Šlo o první profesionální, plně byrokratický soud na území dnešního Česka; také první soud řídící se striktně dle zásad římského práva. Významně přispěl ke sjednocování do té doby značně nejednotného městského práva, mj. prosazením Koldínova zákoníku (1580).
Původně byl apelační soud zamýšlen jako všeobecná odvolací instance od všech soudů (i zemských, tj. jeho rozhodnutí by byla závazná i pro šlechtu), takovou širokou kompetenci apelační komory se však královské moci nikdy nepodařilo prosadit. K soudu, sídlícímu v Praze, se nakonec mohlo odvolávat jen z měst (královských, poddanských, věnných, horních a komorních), a to ve vlastních Čechách, ve Slezsku a obou Lužicích, dále od hornolužického zemského soudu a od knížecích soudů slezských bezprostředních knížectví. Morava byla kvůli odporu tamních měst plně podřízena působnosti soudu až roku 1628. Od roku 1753 pak byly v českých zemích dva apelační soudy: ten původní pražský zůstal pro Čechy a rakouské Slezsko, v Brně byl nově zřízen pro Moravu. O třicet let později bylo Slezsko přeřazeno pod soud v Brně a toto soudně-správní spojení přetrvalo (přes protesty slezských stavů) až do poloviny 19. století, ovšem už v jiné podobě.
Při josefínské reformě soudní soustavy (1. června 1783) oba apelační soudy zanikly ve své původní formě a byly přeměněny na tzv. všeobecné apelační soudy, jež tvořily druhý článek třístupňové soudní soustavy habsburského soustátí. Ministerským nařízením z 6. dubna 1850 nakonec všeobecné apelační soudy byly úplně zrušeny a jejich nástupci se staly vrchní zemské soudy.