Rebeka (biblická postava)
biblická postava / From Wikipedia, the free encyclopedia
Rebeka (hebrejsky רִבְקָה, Rivka, arabsky رفقة, Rifqa) je manželka biblického patriarchy Izáka, s nímž měla syny Jákoba a Ezaua.
Rebeka | |
---|---|
Rebeka u studny (Tiepolo, 18. století) | |
Místo pohřbení | Jeskyně patriarchů |
Choť | Izák |
Děti | Jákob[1] Ezau[2] |
Rodiče | Betúel[3] |
Příbuzní | Lában[4] (sourozenec) Šimeon[5], Juda[6], Isachar[7], Zabulón[8], Dína[9], Josef[10], Benjamín[11], Ašer[12], Naftalí[13], Gád[14], Dan[15], Rúben[16] a Lévi[17] (vnoučata) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jejím otcem byl Betúel, syn Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora. Rebeka měla bratra Lábana, jehož dcery Lea a Ráchel se staly manželkami svého bratrance Jákoba, Rebečina syna. Příběh Rebeky se popisuje v 1. knize Mojžíšově v 24.–27. kapitole.
Rebeka dala u studny napít služebníku stárnoucího Abraháma, který ho vyslal do své rodné země pro nevěstu pro svého syna Izáka, aby si nebral ženu z místního kanaánského lidu. Služebník pak na návštěvě u Rebečina bratra Lábana dojednal sňatek a s jejím souhlasem ji odvedl k Izákovi.
Její tělo je podle tradice pohřbeno v Jeskyni patriarchů v Hebronu spolu s Izákem a dalšími starozákonními postavami.