Roberto Bautista Agut
From Wikipedia, the free encyclopedia
Roberto Bautista Agut (* 14. dubna 1988 Castellon de la Plana, Valencijské společenství) je španělský profesionální tenista.[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jedenáct singlových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal třináct titulů ve dvouhře.[3]
Roberto Bautista | |
---|---|
Roberto Bautista na US Open 2016 | |
Stát | Španělsko Španělsko |
Datum narození | 14. dubna 1988 (36 let) |
Místo narození | Castellon de la Plana, Španělsko[1] |
Bydliště | Castellon de la Plana, Španělsko |
Výška | 183 cm |
Hmotnost | 76 kg |
Profesionál od | 2006 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 17 754 782 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 394–248 |
Tituly | 11 ATP, 3 challengery, 10 Futures |
Nejvyšší umístění | 9. místo (4. listopadu 2019) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2019) |
French Open | 4. kolo (2016, 2017) |
Wimbledon | semifinále (2019) |
US Open | 4. kolo (2014, 2015) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | čtvrtfinále (2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 21–45 |
Tituly | 0 ATP |
Nejvyšší umístění | 169. místo (3. března 2014) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2013, 2014) |
French Open | 3. kolo (2013) |
Wimbledon | 2. kolo (2014) |
US Open | 2. kolo (2013) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | čtvrtfinále (2016) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2019) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240206a6. února 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v listopadu 2019 na 9. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2014 na 169. místě. Trénují ho Javier Piles a Pepe Vendrell. Dříve tuto roli plnil Esteban Carril. V kombinovaném světovém žebříčku ITF juniorů dosáhl maxima v červenci 2006, kdy figuroval na 47. příčce. Poměr výher a proher dvouhry dosáhl v juniorské kategorii aktivní bilance 41–13.
Na nejvyšší grandslamové úrovni se nejdále probojoval do semifinále Wimbledonu 2019, kde podlehl světové jedničce Novaku Djokovićovi. Na Středomořských hrách 2009 v italské Pescaře získal zlatou medaili z dvouhry a bronz ze čtyřhry mužů.
Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 2014 frankfurtským utkáním 1. kola Světové skupiny proti Německu, v němž prohrál první dvouhru s Philippem Kohlschreiberem a posléze i pátou proti Danielu Brandsovi. Španělé podlehli celkově 1:4 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 10–6 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]
Španělsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře startoval jako desátý nasazený. Cestou do čtvrtfinále na jeho raketě skončili Rus Andrej Kuzněcov, jenž skrečoval po druhé sadě, Ital Paolo Lorenzi a Lucemburčan Gilles Müller. Mezi poslední osmičkou hráčů nestačil ve dvou tiebreacích na později stříbrného medailistu Juana Martína del Potra z Argentiny. Do mužské čtyřhry nastoupili s Davidem Ferrerem v roli turnajových osmiček. Soutěž opustili také ve čtvrtfinále po prohře s americkým párem Steve Johnson a Jack Sock.