Romové v Česku
etnická menšíma v České republice / From Wikipedia, the free encyclopedia
Romové (včetně početně malé skupiny Sintů) představují nejpočetnější etnickou menšinu v České republice,[3] a to přesto, že se k romské národnosti při sčítání lidu 2011 přihlásilo pouze 13 150 obyvatel.[1] Na základě odhadů koordinátorů pro záležitosti romské menšiny pracuje Úřad vlády ČR s odhadem 240 300 etnických Romů, což jsou asi 2,2 % obyvatel České republiky.[3] Romštinu jako svůj rodný jazyk (nebo jeden z rodných jazyků) uvedlo celkem 40 370 obyvatel.[4] Podle odhadů Evropského centra pro práva Romů z roku 2003 je Romů v České republice mezi 250 000 a 300 000.[5] Podle kvalifikovaného odhadu ve vládním dokumentu Strategie rovnosti, začlenění a participace Romů 2021 - 2030 žije v Česku asi 262 000 Romů.[2][6]
Romové | |
---|---|
Tamara Černá: Děti Hrušova | |
Populace | |
13 150 (sčítání 2011)[1] 262 000 (kvalifikovaný odhad)[2] | |
Jazyk(y) | |
čeština, romština, slovenština, maďarština | |
Náboženství | |
křesťanství |
Do střední Evropy a na území dnešní České republiky Romové přicházeli asi od konce 14. století. V současnosti zde žije několik větví romského národa. Romové v ČR patří mezi skupiny, které jsou nejvíce postižené sociálním vyloučením,[7][8][9][10] a to se všemi negativními důsledky tohoto jevu. Konkrétně to jsou: nízká úroveň dosaženého vzdělání, vysoká nezaměstnanost a kriminalita. Podle vládního odhadu se jedná zhruba o 110 000 osob.[6] V postojích české veřejnosti se také projevuje silné protiromské naladění.[11]
Nejvýznamnější a nejpočetnější skupinou (asi 75–85 %) jsou „Slovenští Romové“ (Olašskými Romy hanlivě nazývaní „Rumungři, Rumungro“, což vzniklo z Rom ungro, tedy Rom uherský,[12][13]) kteří na území Čech a Moravy přišli po druhé světové válce, během níž byla značná část původních českých Romů vyhlazena. Další významnou větví romského národa jsou Olašští Romové (asi 10 %), kteří začali přicházet z uherského Valašska v druhé polovině 19. století, a zbývající část tvoří původně maďarští Romové a v nepatrném počtu také němečtí Sinti (Sintové).[14]