Rozpad Sovětského svazu
proces rozpadu SSSR / From Wikipedia, the free encyclopedia
Rozpad Sovětského svazu či rozpad SSSR byl proces, který byl zakončen formálním zánikem Svazu sovětských socialistických republik dne 26. prosince 1991. Z patnácti svazových republik vzniklo patnáct nezávislých států, které měly být sdruženy do Společenství nezávislých států. Největším a hlavním nástupnickým státem je Ruská federace.
K události došlo za Michaila Gorbačova, který se po roce 1985 snažil pomocí reforem (perestrojka, glasnosť) ukončit „období stagnace“, hospodářskou krizi, ve které se Sovětský svaz nacházel. Nespokojenost a protesty vedly k pádu komunismu nejdříve mimo SSSR roku 1989 a k rozpadu východního bloku. V Sovětském svazu po zrušení monopolu Komunistické strany (1990) zesílily odstředivé tendence, které postupně vedly k vyhlášení nezávislosti v některých republikách. Vzrostl i význam ruské svazové federativní republiky jako protiváhy centrální moci, zejména poté, co se její prezident Boris Jelcin zasloužil o potlačení puče v srpnu 1991, kterým se konzervativní komunisti snažili zabránit Gorbačovově plánované volnější federalizaci SSSR. Zmařením tohoto plánu došlo naopak k urychlení rozpadu Sovětského svazu, který znamenal konec studené války.
Rozpad SSSR přinesl pro postsovětské republiky enormní ekonomické potíže a hospodářský propad. Hospodářská transformace provázela řada negativních jevů jako korupce, vzestup oligarchů – politicky vlivných magnátů a působení ruskojazyčné mafie. Různé, zejména národnostní spory vedly k různým vojenským konfliktům v postsovětském prostoru, často za účasti Ruska. Některé, jako baltské státy, se z propadu poměrně rychle zotavily. Některé státy, např. baltské státy, Ukrajina a Gruzie, se rovněž od Ruska odvrátily a orientují se na spolupráci s Evropskou unií a NATO, zatímco jiné, například Bělorusko a Kazachstán, udržují nadále s Ruskem úzké styky a jsou členy ruských organizací jako je Eurasijský ekonomický svaz.