cyklus 15 houslových sonát Heinricha Ignaze Franze Bibera From Wikipedia, the free encyclopedia
Růžencové sonáty (něm.Rosenkranzsonaten), známé také jako Tajemné sonáty (Mysterien-Sonaten), jsou cyklem patnácti sonát pro housle a basso continuo a jedné passacaglie pro sólové housle. Kolem roku 1678 je složil barokní skladatel českého původu Heinrich Ignaz Biber. Cyklus je v katalogu jeho děl označen čísly C 90 až 105.
Růžencové sonáty, „korunované passacaglií, jsou mistrovským dílem houslového umění nejen ve tvorbě svého autora, ale i v celé houslové produkci své doby“[1] a pravděpodobně i v celé barokní hudbě.[2][3]
Přesná doba vzniku cyklu není známa, neboť chybí titulní stránka sbírky, ale musikologové jej řadí přibližně do roku 1678. Sbírka byla věnována arcibiskupovi Maxi Gandolphovi, proti svému zvyku ji Biber needitoval, ale věnoval ji svému zaměstnavateli.
Biber použil metody scordatury. Zvláštnost/výjimečnost sbírky spočívá ve způsobu, kdy je houslím předepsáno jiné ladění strun pro každou ze sonát. Pro první sonátu Zvěstování a Passacaglii určil skladatel klasické ladění v kvintách, ale u dalších sonát jsou to tercie, kvarty a oktávy. Důvodem bylo dosažení různých nálad pomocí barev tónů u každé ze sonát, za současného využití efektů hry na prázdných strunách.
Sonáty se dělí tematicky skupin po pěti a jsou označeny podle tajemství růžence:
Pět radostných tajemství
sonáta 1 Zvěstování Panny Marie (Præludium – Variatio. Aria Allegro. Variatio. Adagio – Finale)
SEHNAL, Jiří; DANN, Elias. Biber, Heinrich Ignaz Franz von. In: The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Londýn: Macmillan, 2001. Dostupné online. ISBN9780195170672. (anglicky)