římský filozof, dramatik a senátor From Wikipedia, the free encyclopedia
Lucius Annaeus Seneca (4 př. n. l. Cordóba, Španělsko – 65 Řím, Itálie) byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona.
Seneca | |
---|---|
Seneca a Sókratés (mramor, Antikensammlung Berlin) | |
Narození | Desetiletí do 0 př. n. l. Corduba |
Úmrtí | 12. dubna 65 Řím |
Příčina úmrtí | vykrvácení |
Povolání | dramatik, básník, filozof, aforista, státník, politik a spisovatel |
Témata | etika a politická filozofie |
Významná díla | De Vita Beata Výbor z listů Luciliovi De ira De Brevitate Vitae |
Manžel(ka) | Pompeia Paulina |
Rodiče | Seneca starší[1] a Messi |
Příbuzní | Lucius Junius Gallio Annaeanus a Marcus Annaeus Mela (sourozenci) Marcus Annaeus Lucanus (synovec) |
Vlivy | Publilius Syrus z Antiochie Attalus Eurípidés |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se v hispánské Cordubě, kde jeho otec vyučoval řečnickému umění.[2] V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor (přednašeč, řečník) a propagátor deklamací, které postupně prostoupily celou římskou literaturou. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu. Po studiích v Římě pobýval určitý čas u své tety v Egyptě, aby si upevnil zdraví. [2]
Po návratu do Říma nastoupil na úřednickou dráhu. Poměrně brzy se stal kvestorem a začal vystupovat na veřejnosti. Za vlády Caliguly se stal senátorem. Roku 39 mu zemřel otec, krátce předtím také manželka a syn. Dostal se do nemilosti císaře Caliguly a od násilné smrti ho zachránila jen smyšlená informace o jeho smrtelné nemoci. [2] Za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Na Korsice se věnoval filozofii a literární činnosti. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech (roku 49) na žádost Claudiovy čtvrté manželky Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. [2] [3]Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Sextem Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus (náčelník praetoriánů) a jeho moc začala upadat.
Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům a stáhl se do ústraní. V roce 65 byl obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, ač jeho reálná účast v něm není pravděpodobná. Poté byl na Neronův příkaz donucen k sebevraždě, dne 12. dubna 65 si podřízl žíly. [2] Senecova smrt bývá někdy mylně spojována s bojem za republiku atp., přestože Seneca byl naopak zastáncem císařství.
Seneca byl jedním z nejplodnějších autorů, psal prózu i poezii. Psal v krátkých, jednoduchých větách a styl byl trochu komediální. Byl přívržencem nového, bujarého, tzv. asijského stylu psaní a často napadal starší autory (neměl rád attický styl).
Svou mluvou napodoboval Ovidia. Ve svých filosofických úvahách vycházel ze stoicismu a jeho díla se týkají především morální filosofie. Nesoudil lidi tak přísně, jak bylo ve stoicismu běžné, a propagoval jakousi rovnost mezi lidmi. Senecův bratr Gallio se v Korintu zastal sv. Pavla (Sk 18, 12 (Kral, ČEP)). Z toho vznikla pověst o jejich přátelství a dokonce falešná korespondence mezi nimi. Není však pravda, že by Seneca byl křesťanem, nebo tomu alespoň nic nenasvědčuje.
Jeho filosofická díla nejsou příliš originální, ale vyznačují se hlubokými, jasně vyjádřenými myšlenkami a velkou znalostí lidí. Byla spíše populární než vědecká, ale přiblížil jimi lidem spoustu složitých myšlenek, které se mu podařilo vtěsnat do jedné jasně formulované věty. Proto byl a je často citován.
Je také autorem divadelních her, které však nebyly určeny pro jeviště. Napsal i geografická díla o Egyptě, Korsice, Indii, která se však nezachovala.[3]
Ostatní prozaické spisy se nedochovaly (bylo jich značné množství), ale patrně nebyly příliš významné.
Kromě epigramů se nám od něj zachovaly i tragédie. Jsou to jediná římská dramata, která se zachovala v úplnosti. Jsou psána podle řecké mytologie ve stylu Sofokla, Aischyla a Euripida, spíše než o hry na jeviště se jedná o rétorické deklamace. Přesto na tyto kusy navazuje španělské, italské a francouzské drama.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.