druh rostliny From Wikipedia, the free encyclopedia
Skořicovník pravý (Cinnamomum verum),[1][2] známý též jako skořicovník cejlonský (C. zeylanicum), je nízký strom nebo keř, jehož sušená kůra se používá v kuchyni jako koření.
 Skořicovník pravý | |
|---|---|
 Skořicovník pravý (Cinnamomum verum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | nižší dvouděložné (Magnoliopsida) |
| Řád | vavřínotvaré (Laurales) |
| Čeleď | vavřínovité (Lauraceae) |
| Rod | skořicovník (Cinnamomum) |
| Binomické jméno | |
| Cinnamomum verum J.Presl, 1825 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Skořicovník pravý se ve volné přírodě vyskytuje jako nízký, stálezelený strom, který dorůstá do výše 6 až 10 metrů (až 15 metrů). Jako kulturní rostlina se pěstuje na plantážích nejčastěji ve formě keřů. Keře dorůstají do výšky 2 až 3 metry. Kůra skořicovníku je šedohnědé nebo žlutohnědé barvy.[3] Její povrch je hladký. Listy jsou jednoduché, krátce řapíkaté, vejčitě podlouhlého tvaru a kožovitého vzhledu. Jejich barva je světle zelená a po rozemnutí jsou aromatické. Na povrchu jsou lesklé, slabě voní po karafiátech. Rostou vstřícně, střídavě nebo vyrůstají ve větším množství na konci větví. Květy jsou drobné, nenápadné a mají žlutavou barvu. Ve vrcholičnatých svazečcích vytvářejí řídká latnatá květenství. Vydávají příjemnou vůni. Okvětí je složeno ze šesti květních plátků a má krátkou květní trubku. Tyčinky jsou uspořádány do čtyř kruhů po třech. Plodem je bobule, v době zralosti modročerné barvy, která je uložena v dužnaté číšce. Plody se sbírají nezralé, těsně po odkvětu.
Původně se skořicovník cejlonský vyskytoval v horách Srí Lanky (Ceylonu).[4] Odtud se dostal do Indie, kde stejně jako na Srí Lance dosud planě roste, a sice v hornatém a vlhkém prostředí tropického deštného lesa na Malabárském pobřeží. Na Srí Lance leží skořicovníkové zahrady v nížině u pobřeží, jižně od hlavního města Kolomba. Kromě Srí Lanky se pěstuje též v mnoha dalších tropických oblastech, v četných kultivarech, ale nikde nedosahuje takové kvality jako ve své původní vlasti. Do konce 18. století vznikly plantáže skořicovníku též v Indii, na Jávě a na Seychelách.
Jako koření se využívá kůra mladých větví, která se suší na slunci. Pruty se řežou v období dešťů a loupají se. Seřezávají se jako papír tenké pruhy kůry a ručně se stáčejí do svitků, dlouhých až 1 m. Svitky se následně suší ve stínu.[5] První sklizeň může být 2 až 3 roky po výsadbě. Nejjakostnější kůra je z asi osmiletých keřů. Skořicová kůra se používá celá nebo mletá v domácnostech, cukrářství, ke kořenění pečiva, v konzervárenství a na výrobu likérů. Dalším produktem skořicovníku je silice, která se získává z kořenů, kůry a též z listů této rostliny.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
