Plod (botanika)

Plod (fructus) je rostlinný orgán obsahující semena. Vzniká přeměnou semeníku, případně i dalších květních částí, po oplození vajíček a jeho funkcí je výživa a ochrana semen, případně pak napomáhání jejich šíření. Největší plody mají meloun (do 70 kg) či tykev (i přes 1 200 kg).^{[pozn. 1]} Plod je specifický orgán krytosemenných rostlin (a např. útvar jinanu připomínající plod není nic než vajíčko se zdužnatělým osemením).^[2] Soubor plodů, vznikajících z pestíků jednoho květu a spojených květním lůžkem, se nazývá souplodí. Plodenství je soubor plodů na společném stonku, vznikající z celého květenství. Pokud se na formování plodu podílejí i jiné květní části než semeník, označuje se jako nepravý plod.^[3][4]

Trh s ovocem v Barceloně

Plod černuchy rolní (Nigella arvensis)

Plod ořešáku královského

Litografie s několika význačnými plody

Způsoby rozšiřování plodů

• Anemochorie: větrem – plody jsou většinou vybaveny křidélky (u javoru) či chmýřím (u pampelišky)
• Zoochorie: živočichy – přichycením k živočichovi (např. lopuch, svízel), nebo konzumací a přes trávicí trakt trusem ven (jedlé plody, např. bobule)
• Hydrochorie: vodou – u vodních rostlin
• Autochorie: vlastními silami, např. u netýkavky

Klasifikace plodů

Klasifikace plodů je komplikovaná. Existuje mnoho způsobů, jak ji provádět a neexistuje obecně přijímaný úzus, který by některou z nich výrazně upřednostňoval. Jediné, na čem se vědci obecně shodnou, je dělba na pravý a nepravý plod. Podle tohoto pravidla rozlišujeme plody pravé, na jejichž tvorbě se podílí pouze gyneceum a plody nepravé, na jejichž tvorbě se kromě gynecea podílí i jiné části květu.

Jakákoliv hlubší klasifikace plodů je však stálým předmětem diskuse v rostlinné morfologii. V následujících kapitolách jsou proto uvedeny dvě další, často uváděná členění.

Typy plodů

• Pukavé: Po dosažení zralosti plod pukne a semena se uvolní
• Nepukavé: Po dosažení zralosti nedochází k uvolnění semen. Plod odpadává celý.
• Lámavé: Po dozrání se rozpadne plod na jednosemenné části, tyto části nekopírují linii plodolistu (rozpadají se napříč).
• Poltivé: Po dozrání se plod rozpadne na jednotlivé části (dle linie plodolistu), kdy každá nese jedno semeno.

Podle typu gynecea

Tento typ uvádí studijní materiály pro morfologii rostlin na BF JU^[5]. Dělí plody na apokarpní a cenokarpní.

• Apokarpní plody
  • pukavé: měchýřek, lusk
  • nepukavé: bobule, peckovice, jednoplodolistová nažka
  • apokarpní souplodí
• Cenokarpní plody
  • pukavé: tobolka (suchá tobolka, dužnatá tobolka), šešule (resp. šešulka)
  • nepukavé: víceplodolistová nažka, oříšek, obilka, bobule (vysychavá bobule), peckovice
  • rozpadavé
    • poltivé: dvounažka, dvoupeckovička, zobanitý plod, knoflíčkovité plody slézů, rozpadavé plody pryšců,
    • lámavé: struk, dvojstruk, tvrdka

Suchý nebo dužnatý

Tento typ dělení se aplikuje na českých základních a středních školách.

• Suché plody
  • pukavé: měchýřek, lusk, šešule, šešulka, tobolka
  • nepukavé: nažka, oříšek, obilka
  • poltivé: struk, dvounažka, tvrdka, diskový plod
• Dužnaté plody
  • bobule, peckovice
• Nepravé plody
  • malvice, češule

Souplodí, jedná se o soubor plodů vzniklých z jednoho květu, avšak s více pestíky:

• Souplodí měchýřků – blatouch bahenní, orlíček obecný, čemeřice zelená
• Souplodí peckoviček – ostružiník maliník
• Souplodí nažek – jahodník (na zdužnatělém květním lůžku), růže (ve zdužnatělé češuli)
• Malvice = měchýřky v češuli – jabloň obecná, jeřáb oskeruše