Slabika
From Wikipedia, the free encyclopedia
Slabika je označována jako nejmenší přirozená jednotka řeči. Proud řeči můžeme obvykle rozdělit na konkrétní počet slabik a každá taková výpověď obsahuje alespoň jednu slabiku, např. v češtině tříslabičné slovo ja-ho-da. Jedná se tedy o skupinu hláska (samohlásek či souhlásek), které jako celek pomáhají organizovat řeč [1] [2]. Slabiky jako skupiny hlásek se podílí na fonologické struktuře nadřazených jednotek řeči [3]. Z hlediska výslovnosti můžeme slabiku popsat jako přechod od sevřenosti mluvních orgánů (tzv. striktury) k jejich otevřenosti (tzv. apertuře) a návrat zpět do výchozího bodu [4] [5]. Slabika je také považována za nejmenší prozodickou jednotku. Je nositelem základních prozodických vlastností, a to výšky, délky, hlasitosti a barvy hlasu [6] [7]. Koncepty slabiky a přízvuku jsou základním východiskem metrické fonologie [3].