Služebník (katolická církev)
From Wikipedia, the free encyclopedia
V katolické církvi se pojem služebník používá v různých významech. Nejčastěji se jím označuje osoba, ať už laická nebo vysvěcená, která je pověřena vykonat nějaký úkon jménem katolické církve. Nejedná se o konkrétní úřad nebo hodnost duchovního, jako je tomu v některých jiných křesťanských organizacích; spíše lze pojem služebník používat jako souhrnné označení pro povolání nebo profesionální pastorační vedení včetně duchovních (biskupů, jáhnů, kněží) a nekleriků (teologů a laických církevních služebníků). Používá se také ve vztahu ke kanonickému a liturgickému udílení svátostí, jako součást některých úřadů a ve vztahu k výkonu laického apoštolátu.
Slovo služebník se v katolické církvi nepoužívá jako oslovení (např. služebníku Nováku).
Konkrétní terminologické rozdíly lze nalézt mimo jiné v různých dokumentech: Účast laických věřících na službě presbyterů.[1]