Souhvězdí Orionu
souhvězdí procházející nebeským rovníkem / From Wikipedia, the free encyclopedia
Orion (latinsky: Orion, gen. Orionis, zkr. Ori) je souhvězdí na nebeském rovníku, díky čemuž je alespoň jeho část viditelná z celého světa. Orion je rozlohou 26. největší souhvězdí noční oblohy. Ačkoliv se větší část jeho území nachází na severní polokouli, pět ze sedmi nejjasnějších hvězd, jež tvoří nezaměnitelný tvar písmene X, má v rovníkových souřadnicích zápornou deklinaci. Leží mezi souhvězdími Blíženců, Býka, Eridanu, Zajíce a Jednorožce. Patří mezi 48 souhvězdí, která katalogizoval řecký astronom Ptolemaios.
Souhvězdí Oriona | |
---|---|
Souhvězdí Oriona | |
Latinský název | Orion |
Latinský genitiv | Orionis |
Latinská zkratka | Ori |
Rektascenze | 5h 10m až 6h 30m |
Deklinace | -11° až +16,5° |
Rozloha | 594 čtverečných stupňů |
Viditelnost na zeměpisné šířce | všude |
Nejlepší pozorovatelnost v ČR | Leden |
Počet hvězd jasnějších než 3m | 8 |
Nejjasnější hvězda | Rigel (β Ori) (0,12m) |
Sousední souhvězdí | Blíženci Býk Eridanus Zajíc Jednorožec |
Nejlepší pozorovací podmínky jsou v prosinci a lednu, kdy je na obloze téměř celou noc. Proto bývá Orion zmiňován coby typický představitel zimní noční oblohy. Orion je poprvé pozorovatelný v srpnu, kdy je vidět krátce před svítáním; naposledy ho lze spatřit během dubna těsně po západu Slunce nad západním obzorem. Naopak v květnu, červnu a červenci není pozorovatelný vůbec.
Souhvězdí je proslulé díky mnoha nebeským objektům, které se v něm nacházejí. Jednak jde o několik asterismů, z nichž nejznámější je Orionův pás, jenž je tvořen trojicí jasných hvězd Alnitak, Alnilam a Mintaka, jednak je to Orionův komplex molekulových mračen, jehož součástí jsou významné objekty hlubokého vesmíru, především mlhoviny, Barnardova smyčka, Velká mlhovina v Orionu nebo mlhovina zvaná Koňská hlava. Orionem prochází Mléčná dráha a je po něm pojmenováno jedno ze dvou ramen naší Galaxie, jež pás Mléčné dráhy zahrnuje. Na vnitřní straně ramene Orionu, tj. blíže ke středu galaxie, se nachází Sluneční soustava.
Lidé pozorovali souhvězdí Oriona již od starověku. Podle řeckořímské mytologie, odkud pochází jeho jméno, představuje obrazec na nebi bájného lovce Oriona. Souhvězdí bylo známé už Egypťanům, kteří ho ztotožňovali se Sahou který později splynul s Usirem (řecky Osiridem).[1] Trojici Alnitak, Alnilam a Mintaka Číňané nazývali Tři hvězdy a hvězda Rigel, byla v jejich pojednání součástí Nefritové studny. Pro hvězdy Betelgeuze a Bellatrix mají Inuité název Dva umístění daleko od sebe a hvězdy pásu pojmenovali Běžci.