Stálý říšský sněm

Stálý říšský sněm (německy Immerwährender Reichstag) je označení říšského sněmu Svaté říše římské v letech 1663 až 1806 v Řezně.

Stálý říšský sněm na mědirytu

Ačkoli Říšský sněm zasedal v různých městech, od roku 1594 zasedal výhradně na řezenské radnici, nepřetržitě až do roku puis n'est plus dissoute počínaje rokem 1663, kdy se stal stálým sněmem. Řezno se rovněž stalo sídlem přibližně 70 vyslanců z cizích zemí. Císař zde byl zastoupen hlavním vyslancem (Prinzipalkommisar), tento úřad od roku 1748 zastávali zástupci rodu Thurn-Taxis.

Poslední zasedání Stálého sněmu se konalo 25. března 1803, kdy bylo vyhlášeno Finální usnesení mimořádné říšské deputace, které znamenalo nové uspořádání říše a zároveň předznamenalo jeho faktický konec roku 1806.

Seznam říšských hlavních komisařů[1]

1662–1668:[2]	hrabě Guidobald z Thun-Hohensteinu, arcibiskup salcburský (1616–1668)
V.-VI. 1664:	hrabě Adam Lorenz z Törringu, biskup řezenský (1614-1666) (pouze zástupce)
1668-1669:	hrabě David Ungnad z Weissenwolffu, rakouský vyslanec u sněmu, zemský hejtman Horních Rakous (1604-1672) (prozatímní)
1669–1685:	hrabě Markvart II. Schenk z Castellu, biskup eichstättský (1605–1685)
1683/84-1688:	hrabě Gottlieb Amadeus z Windischgrätzu, dědičný nejvyšší štolba ve Štýrsku, diplomat (1630-1695) (principální reprezentant)[3]
1685–1687:	hrabě Šebestián Jan z Pöttingu, biskup pasovský (1628–1689)
1688–1691:	markrabě Heřman z Baden-Badenu, polní maršál, prezident dvorské válečné rady (1628–1691)
1691/92–1698/99:[4]	kníže Ferdinand August z Lobkovic, vévoda zaháňský (1655–1715)
1699/1700/01–1712:[5]	hrabě Jan Filip z Lambergu, biskup pasovský (1651/52–1712)
1712–1716:	kníže Maxmilián Karel z Löwenstein-Wertheimu (1656–1718)
1716–1725:	vévoda Kristián August Sachsen-Zeitz, arcibiskup ostřihomský a primas uherský (1666–1725)
1726–1735:	kníže Frobenius Ferdinand z Fürstenbergu (1664–1741)
1735–1740/41, 1742-1743:[6]	kníže Josef Vilém z Fürstenbergu (1699–1762)
1743–1745:	kníže Alexandr Ferdinand z Thurn-Taxisu (1704–1773), generální dědičný poštmistr císařské pošty
1745–1748:	kníže Josef Vilém z Fürstenberg-Stühlingenu (1699–1762) (potřetí)
1748–1773:	kníže Alexandr Ferdinand z Thurn-Taxisu (1704–1773) (podruhé)
1773–1797:	kníže Karel Anselm z Thurn-Taxisu (1733–1805), generální dědičný poštmistr císařské pošty
1797–1806:	kníže Karel Alexandr z Thurn-Taxisu (1770–1827), generální dědičný poštmistr císařské pošty

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perpetual Diet of Regensburg na anglické Wikipedii.

1. Podle BITTNER, Ludwig – GROß, Lothar (edd.), Repertorium der diplomatischen Vertreter aller Länder seit dem Westfälischen Frieden (1648) I. (1648-1715), Oldenburg - Berlin 1936, s. 137-138; HAUSMANN, Friedrich (ed.), Repertorium der diplomatischen Vertreter aller Länder seit den Westfälischen Frieden II. (1716-1763), Zürich 1950, s. 57-58; WINTER, Otto Friedrich (ed.), Repertorium der diplomatischen Vertreter aller Länder III. (1764-1815), Graz – Köln 1965, s. 70; FÜRNROHR, Walter, Die Vertreter des habsburgischen Kaisertums auf dem Immerwährenden Reichstag I, Verhandlungen des historischen Vereins für die Oberpfalz und Regensburg 123, 1983, s. 71-139, zde s. 87-111. Dále např. OERTEL, Christian Gottfried, Heinrich Gottlieb Franckens ... Nachricht von der neuesten Beschaffenheit eines Reichs-Tags im Heil. Röm. Reich, und Abriß einer hinlänglichen Reichs-Tags-Bibliothek: Nebst einem Verzeichnisse der Reichs-Stände und deren Gesandten auf dem Reichs-Tage vom Jahr 1663 bis zu Ende Monats Merz 1761, Regensburg 1761, s. 7-8 přílohy Vollständiges und zuverläßiges Verzeichniß der Kaiser, Churfürsten, Fürsten und Stände des Heil. Röm. Reichs, wie auch derselben und auswärtiger Mächte Gesandtschaften, welche bey dem fürwährenden Reichs-Tage, von seinem Anfange 1662 an, biß zum Jahr 1760 sich eingefunden haben, Regensburg 1760; PIENDL, Max, Prinzipalkommissariat und Prinzipalkommissare am Immerwährenden Reichstag, in: Dieter Albrecht (ed.), Regensburg – Stadt der Reichstage, [2., rozš. a upr. vyd.] Regensburg 1994, s. 167-184, zde s. 167-168; BUNDOVÁ, Monika, Každodennost císařského vyslance ve světle cestovního deníku: Gottlieb Amadeus z Windischgrätzu a jeho diplomatická cesta po dvorech knížat a kurfiřtů římsko-německé říše roku 1661, České Budějovice 2012, bakalářská práce; MOSER, Johann Jacob, Von denen Teutschen Reichs-Taegen: Nach denen Reichsgesezen und dem Reichsherkommen, wie auch aus denen Teutschen Staats-Rechts-Lehrern und einiger Erfahrung; … I, Frankfurt am Main – Leipzig 1774, s. 90.
2. Přestože byl sněm zahájen až v lednu 1663, Thun učinil slavnostní vjezd do města již v srpnu 1662, legitimován pak byl v listopadu téhož roku.
3. V době nepřítomnosti Schenka von Castella z důvodu tureckého obležení Vídně a později i jeho nemoci. Zůstal nadále ve funkci pro chatrného zdraví jeho nástupce Pöttinga a odjel až po nástupu Heřmana Bádenského.
4. Jmenován v prosinci 1691, příjezd do Řezna v únoru 1692. Z Řezna odjel ke konci roku 1698 do Vídně, aby se ujal úřadu nejvyššího hofmistra manželky následníka trůnu Amálie Vilemíny Brunšvicko-Lüneburské. Odvolán z úřadu principálního komisaře roku 1699.
5. Akreditován na jaře 1700, ale plat pobíral už od předchozího roku. Slavnostní vjezd do města učinil až 1. 12. 1701. Důvodem byly ceremoniální rozpory, neboť Lamberg se mezitím stal kardinálem.
6. Odvolán Marií Terezií roku 1740, ale jeho odchod z města se protáhl do následujícího roku. Dosazen byl znovu již roku 1742 Karlem VII., ale záhy se stal jeho hofmistrem, tak funkci dobrovolně složil (1743). Naposledy uveden do funkce po válkách o rakouské dědictví Františkem I.

Portály: Historie