Guidobald z Thun-Hohensteinu

Guidobald hrabě z Thunu a Hohensteinu (německy Guidobald Graf von Thun und Hohenstein; 16. prosince 1616 Castelfondo, Tyrolsko – 1. června 1668 Salcburk) byl italsko-rakouský šlechtic, římskokatolický duchovní, biskup a kardinál. V letech 1654–1668 byl kníže-arcibiskupem Salcburského knížecího arcibiskupství. V roce 1662 se stal hlavním komisařem na říšském sněmu a v roce 1666 biskupem v Řezně.

Jeho Eminence Guidobald z Thun-Hohensteinu
Kardinál-kněz Kníže-biskup řezenský
Církev	římskokatolická
Diecéze	řezenská
Jmenování	16. března 1667
Emeritura	1. června 1688
Svěcení
Kněžské svěcení	22. ledna 1645
Biskupské svěcení	24. srpna 1654 světitel Arnošt Vojtěch z Harrachu 1. spolusvětitel Franz Virgil von Spaur und Valör 2. spolusvětitel Johannes Markus von Aldringen
Kardinálská kreace	7. března 1667 kreoval Alexandr VII.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	princ-arcibiskup salcburský (1654–1667)
Osobní údaje
Datum narození	16. prosince 1616
Místo narození	Castelfondo
Datum úmrtí	1. června 1668 (ve věku 51 let)
Místo úmrtí	Řezno nebo Salcburk
Rodiče	Jan Zikmund z Thun-Hohensteinu
Povolání	katolický kněz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako syn českého místodržitele Jana Zikmunda z Thun-Hohensteinu a jeho první manželky.

Dne 3. února 1654 byl zvolen arcibiskupem salcburské knížecí diecéze. Biskupské svěcení přijal 24. září téhož roku od pražského arcibiskupa, kardinála Arnošta Vojtěcha z Harrachu. Dvorní a komorní rada a kronikář Franz Dückher (Franziskus Dückher von Hasslau zu Urstein a Winckl; 1609–1671), který pro něj pracoval, jej popsal těmito slovy:

„

Byl to učený, bystrý, velkorysý, spravedlivý a dobrotivý muž, stejně jako pracovitý, neohrožený, dobrý hospodář, který si dopřával málo zábavy a odpočinku, ale v celé své vládě, zejména poslední léta v říšském sněmu, svůj život zkracoval neustálou duševní a duchovní prací ve dne noci. [1]

“

Kašna Residenzbrunnen na náměstí

Guidobald z Thunu byl milovníkem velkolepé nádhery a cenil si okázalé reprezentace.

Za jeho vlády byly dostavěny věže salcburské katedrály do současné podoby a byly přistavěny další dva oblouky. Byla také postavena nádherná kašna na Residenzplatz a byla postavena zimní jízdárna (dnešní Felsenreitschule). Salcburskou univerzitu rozšířil o katedru medicíny a dokončil výstavbu univerzitní budovy.

V roce 1662 jej císař Leopold I. jmenoval hlavním komisařem na stálém říšském sněmu v Řezně, což jej zaměstnalo natolik, že od té doby se v Salcburku vyskytoval jen zřídka a v době jeho nepřítomnosti je zastupoval biskup z Chiemsee František Vigilius ze Spauru.

Dne 7. březnu 1666 byl zvolen také biskupem řezenským. Doufalo se, že volba povede ke snížení dluhové zátěže kláštera a Guidobald se skutečně svých příjmů vzdal. Přesně o rok později, 7. března 1667 byl jmenován kardinálem ve třídě (ordo) kardinál-kněz.

Guidobald byl prvním arcibiskupem, který používal titul Primas Germaniae. Titul mu připadl díky papežskému legátství, které bylo tradičně spojováno s metropolitním stolcem a dávalo salcburskému arcibiskupovi významné postavení mezi německými biskupy.

Závěr života

Hrob arcibiskupa Thuna

Památník arcibiskupa Thuna v salcburské katedrále

Dne 8. května 1668 cestoval arcibiskup do Hellbrunnu, kde chtěl rybařit. Když přecházel můstek mezi dvěma rybníky, pod jeho nohama se zlomilo prkno a kardinál Guidobald se probořil po kolena do vody. Této malé nehodě, při níž se ani neroztrhly jeho punčochy, věnoval jen malou pozornost. Utrpěl však odřeniny a malé pohmožděniny na obou holeních. Na levé noze se mu vytvořil zánět a rozšířil se na stehno. Přes povrchovou odřeninu bakteriální infekce způsobily gangrénu, která vedla k otravě krve. ^[2]

Kardinál Guidobald hrabě z Thunu a Hohenstein zemřel 1. června 1668, na následky sepse 24 dní po nehodě.^[3] Byl pohřben v kryptě salcburské katedrály.