Staroslověnština
historický slovanský jazyk / From Wikipedia, the free encyclopedia
Staroslověnština neboli stará církevní slovanština je nejstarší slovanský spisovný jazyk. Spisovná norma vznikla na základě nářečí používaného v okolí Soluně v 9. století. S určitými změnami se používá pod názvem církevní slovanština dodnes, ne už však jako živý jazyk, nýbrž jako bohoslužebný jazyk církví byzantského obřadu (řeckokatolická, pravoslavná). Staroslověnským jazykem a písemnictvím se zabývá vědní obor nazývaný paleoslovenistika.
Staroslověnština (ⰔⰎⰑⰂⰡⰐⰠⰔⰍⰟ, Старославя́нский язы́к) | |
---|---|
Rozšíření | pravoslavná a katolická církev ve východní Evropě (Rusko, Rumunsko, Srbsko, Bulharsko, Severní Makedonie, dříve též Chorvatsko, Velkomoravská říše aj.) |
Počet mluvčích | vymřelý, ale pravoslavnou a katolickou církví dosud užívaný jako liturgický jazyk |
Klasifikace | |
Písmo | Hlaholice, Cyrilice |
Postavení | |
Regulátor | není stanoven |
Úřední jazyk | 10. – 16. století – Rusko, rumunské Valašsko a Moldávie |
Kódy | |
ISO 639-1 | cu |
ISO 639-2 | není |
ISO 639-3 | chu |
Ethnologue | SLN |
Wikipedie | |
cu.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Staroslověnštinu nelze zaměňovat s praslovanštinou (třebaže jsou v ní jako jediném slovanském jazyce mnohé praslovanské jevy doloženy přímo a staroslověnština se tak dá do jisté míry považovat za zachycení závěrečné části bytí praslovanštiny). Zatímco z praslovanštiny – jejíž hypotetická podoba se rekonstruuje vzájemným srovnáváním slovanských (i neslovanských) jazyků – se vyvinuly všechny slovanské jazyky, staroslověnština už leží na jedné ze tří vývojových větví, které z praslovanštiny vycházejí: na větvi jihoslovanské. Předpokládá se ovšem, že v době vzniku prvních staroslověnských písemných památek (9. století) se od sebe ještě jednotlivé větve lišily jen málo.