německá fotografka From Wikipedia, the free encyclopedia
Suse Byk (1884, Berlín – 1943, New York[1]) byla německá fotografka. Podle její studentky Liselotte Strelowové byla ve 20. letech 20. století přední berlínskou fotografkou portrétů.[2]
Suse Byk | |
---|---|
Narození | 1884 Berlín |
Úmrtí | 1943 (ve věku 58–59 let) New York |
Povolání | fotografka |
Manžel(ka) | Hellmuth Falkenfeld |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
I přes několik pokusů bylo možné život Suse Byk rekonstruovat jen částečně. To platí i pro její fotografickou tvorbu, která se nezachovala v jednom nebo více svazcích, ale pouze v jednotlivých dílech v různých knihách, sbírkách a archivech.[3]
Suse Byk se narodila jako dcera chemika a továrníka Dr. Siegmunda Byka (1856–1936, bratr Heinricha Byka) a jeho manželky Clary.[1][3][4] Clara Byk byla sestřenice svého manžela; napsala rodinnou historii a zemřela v Berlíně v roce 1926.[5] Dr. Siegmund Byk opustil představenstvo chemické továrny Byk založené v roce 1873 v roce 1905.
Suse Byk vystudovala fotografii pravděpodobně ve škole Lette.[3] V roce 1910 byla přijata do Photographische Verein zu Berlin. Fotoateliér pod jejím jménem byl poprvé otevřen v roce 1911 na soukromé adrese Siegmunda Byka na Kurfürstendamm 14/15 ve třetím patře, později převzala studio od Ernsta Sandaua. V roce 1913 se zúčastnila první „konference pro německé fotografky“ v prostorách berlínského ženského klubu, kdy byla označována jako Meister, profesionální fotografka. Ve stejném roce otevřela pod svým jménem „ateliér pro fotografické portréty“ v domě na adrese Kurfürstendamm 230, který provozovala do roku 1938.[6]
Fotografky Martha Maas a Lore Feininger začaly studovat fotografii u Suse Byk v letech 1916, respektive 1919. V roce 1929 měla Byk pět zaměstnanců a Siegmund Byk měl v tomto roce ve společnosti plnou moc.[7] Po roce 1929 si Suse Byk vzala novináře a spisovatele Hellmutha Falkenfelda.[8] V Jüdischen Adressbuch für Gross-Berlin (Židovském adresáři Velkého Berlína) byla v roce 1931 zapsána jako Suse Falkenfeld.
V ateliéru Byks Studio byla vyfotografována řada umělců a vědců z Berlína ve 20. letech 20. století. Ve 20. letech měla Byk rovněž zakázky na módní focení pro časopisy a pracovala jako divadelní fotografka pro umělce městské opery Städtische Oper. V roce 1926 rozšířila název společnosti o „rodinné fotografie a video“, od roku 1924 také pro soukromé klienty natáčela na video děti a zvířata. V roce 1925 pořídila portréty a filmové záběry moderní tanečnice a pantomimy Valesky Gert. Kromě prezentačních hereckých portrétů George Groka v roli Kastěje v baletu Pták Ohnivák a Rudolfa von Labana a jeho souboru jsou zahrnuty také taneční fotografie a portréty umělců jako byli například: Niddy Impekoven, Gret Palucca, Hertha Feist, Lizzi Maudrik a jejich taneční soubor Maudrik, Vera Skoronel a skupiny Skoronel-Trümpy.[3] V roce 1927 pořídila ve svém ateliéru fotografii Judith Kerr a jejího bratra Michaela Kerra.[9]
Po převzetí moci národní socialisty v roce 1933 zůstala Byk v Berlíně a pokračovala v práci v podmínkách antisemitismu, i když se její práce zpočátku nezdála být přímo ovlivněna opatřeními státu, protože její práce byla publikováno v roce 1935.[3] Pod politickým tlakem se v roce 1938 vzdala a pokusila se svůj podnik prodat.
Od Suse Byk se obor fotografie učila Liselotte Strelow, poté pracovala ve firmě Kodak v Berlíně. V roce 1938 Strelow převzala obchod a byt za cenu arizace 2500 RM, což byla polovina částky, kterou Suse Byk požadovala. Dne 1. října 1938 zahájila Strelow provoz studia pod svým jménem. V červenci 1939 byla společnost Byk vymazána z obchodního rejstříku.[7] Studio a fotografické archivy Bykové, které v něm zřejmě mohly být, byly zničeny při leteckém bombovém útoku v zimě 1944.[10]
V neznámém čase mezi 18. červnem a 1. říjnem 1938 Suse a Hellmuth Falkenfeld emigrovali do Londýna a odtud do New Yorku. O posledních letech života Suse Falkenfeld-Byk není nic známo.[3]
Několik fotografií od Suse Byk bylo publikováno v následujících knihách:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.