Tokio

sídlo a prefektura v Japonsku / From Wikipedia, the free encyclopedia

Tokio (japonsky 東京, Tókjó[pozn. 1] [toːkʲoː]IPA), oficiálním názvem Metropolitní město Tokio (japonsky 東京都, Tókjó-to), je hlavní město[pozn. 2] a nejlidnatější prefektura Japonska. Rozléhá se u Tokijského zálivu a tvoří region Kantó, ležící na centrálním tichomořském pobřeží hlavního japonského ostrova Honšú. Tokio je politické a ekonomické centrum státu, stejně jako je sídlem japonského císaře a národní vlády. K roku 2021 žilo v prefektuře 13 960 236 obyvatel.[2] Velké Tokio je největší metropolitní oblastí na světě a k roku 2020 v ní žilo 37,393 milionu obyvatel.[3]

Quick facts: Tokio 東京都, Poloha, Souřadnice, Nadmořská&nb...
Tokio
東京都
Po směru hodinových ručiček: mrakodrapy Niši-Šindžuku, hora Fudži, Rainbow Bridge, Budova japonského parlamentu, železniční stanice Tokio v Marunouči, křižovatka v Šibuje, Tokyo Skytree

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška0 m n. m.
StátJaponsko Japonsko
OstrovHonšú
RegionKantó
Administrativní dělení23 speciálních čtvrtí, 26 velkých měst, 1 okres a 4 ostrovní administrativní jednotky
Tokio
Tokio, Japonsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha2 194 km²
Počet obyvatel13 960 236 (2021)
Hustota zalidnění6 362,9 obyv./km²
Etnické složenípřevážně Japonci
Správa
StarostaJuriko Koike
Vznik1943
Oficiální webwww.metro.tokyo.lg.jp/http://www.metro.tokyo.jp
Telefonní předvolba(+81) (0)3
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Close

Na místě dnešního Tokia stála rybářská vesnice Edo. Jakožto město se roku 1603 stala sídlem vlády nově vzniklého Tokugawského šogunátu. V polovině 18. století bylo Edo s jedním milionem obyvatel jedním z nejvíce obydlených měst na světě. Po reformách Meidži v roce 1868 se hlavním městem císařství stalo Kjóto a Edo bylo přejmenováno na Tokio, což v překladu znamená Východní hlavní město. Tokio bylo značně poničeno velkým zemětřesením v Kantó roku 1923 a následně také spojeneckým bombardováním během druhé světové války. Na začátku 50. let 20. století prošlo město rychlou rekonstrukcí a rozšířením a stálo v čele poválečného hospodářského oživení. Od roku 1943 spravuje metropolitní vláda Tokia 23 speciální městských čtvrtí (dříve Tokio), několik měst a vesnic a dvoje souostroví.

Tokio má podle hrubého domácího produktu největší městskou ekonomiku na světě a instituce Globalization and World Cities Research Network jej označuje jako globální město Alpha+. Je součástí průmyslového regionu, které dále tvoří města Jokohama, Kawasaki a Čiba, a je japonským centrem obchodu a financí. V roce 2019 bylo sídlem 36 společností, které se umístily v žebříčku Fortune Global 500.[4] V roce 2020 se Tokio umístilo na čtvrtém místě za New Yorkem, Londýnem a Šanghají v žebříčku finančních center Global Financial Centres Index.[5] V Tokiu stojí nejvyšší věž světa, Tokyo Skytree,[6] a nachází se zde i největší podzemní protipovodňový systém na světě zvaný G-Cans.[7] Linka Ginza tokijského metra je nejstarší podzemní linkou metra ve východní Asii (1927).[8]

V Tokiu se konalo několik mezinárodních událostí, například Letní olympijské hry 1964, odložené Letní olympijské hry 2020 a tři summity skupiny G7 (v letech 1979, 1986 a 1993). Město je také mezinárodním centrem výzkumu a vývoje a je reprezentováno několika významnými univerzitami, zejména Tokijskou univerzitou. Železniční stanice Tokio je ústředním uzlem vysokorychlostní sítě železnic Šinkansen, městu navíc slouží rozsáhlá síť železnic a metra. Známými čtvrtěmi Tokia jsou Čijoda, kde se nachází císařský palác, Šindžuku, administrativní centrum, a Šibuja, komerční, kulturní a obchodní čtvrt.