Ursula von der Leyenová
německá politička / From Wikipedia, the free encyclopedia
Ursula von der Leyenová (rodným příjmením Albrecht, nepřechýleně von der Leyen, * 8. října 1958 Ixelles, Bruselský region) je německá křesťanskodemokratická politička, od prosince 2019 předsedkyně Evropské komise, jakožto první žena[1] a po Walteru Hallsteinovi druhý německý politik v tomto úřadu.[2][3] V letech 2005–2019 působila jako nejdéle sloužící ministryně ve spolkových vládách Angely Merkelové.
Ursula von der Leyenová | |
---|---|
Ursula von der Leyenová v roce 2019 | |
12. předsedkyně Evropské komise | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 1. prosince 2019 | |
Prezident | Charles Michel |
Místopředseda | Frans Timmermans Margrethe Vestagerová Valdis Dombrovskis Josep Borrell Maroš Šefčovič Věra Jourová Dubravka Šuicová Margaritis Schinas |
Předchůdce | Jean-Claude Juncker |
17. ministryně obrany Německa | |
Ve funkci: 17. prosince 2013 – 17. července 2019 | |
Kancléřka | Angela Merkelová |
Předchůdce | Thomas de Maizière |
Nástupkyně | Annegret Krampová-Karrenbauerová |
13. ministryně práce a sociálních věcí Německa | |
Ve funkci: 30. listopadu 2009 – 17. prosince 2013 | |
Kancléřka | Angela Merkelová |
Předchůdce | Franz Josef Jung |
Nástupkyně | Andrea Nahlesová |
15. ministryně pro rodinu, seniory, ženy a mládež Německa | |
Ve funkci: 22. listopadu 2005 – 30. listopadu 2009 | |
Kancléřka | Angela Merkelová |
Předchůdkyně | Renate Schmidtová |
Nástupkyně | Kristina Schröderová |
Stranická příslušnost | |
Členství | Křesťanskodemokratická unie Evropská lidová strana |
Rodné jméno | Ursula Gertrud Albrecht |
Narození | 8. října 1958 (65 let) Ixelles, Belgie Belgie |
Národnost | německá |
Choť | Heiko von der Leyen |
Rodiče | Ernst Albrecht a Adele Albrechtová |
Děti | 7 |
Příbuzní | Hans-Holger Albrecht (sourozenec) George Alexander Albrecht (strýc) |
Sídlo | Beinhorn |
Alma mater | Univerzita v Göttingenu Univerzita v Münsteru London School of Economics Medizinische Hochschule Hannover (Dr. med., MPH) |
Profese | lékařka, politička a jezdkyně |
Náboženství | luteránské |
Ocenění | Cena velkého bratra (2009) Sprachpanscher des Jahres (2014) Cena velkého bratra (2017) Sprachpanscher des Jahres (2021) Time 100 (2022) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Ursula von der Leyen |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodila se a vyrostla v regionu Bruselu, kde její otec Ernst Albrecht pracoval jako úředník Evropských společenství. Má německý a britsko-americký původ. Vychována byla v německo-francouzském bilingvismu. V roce 1971 se přestěhovala do oblasti Hannoveru, kde otec vstoupil do politiky. O pět let později se stal předsedou zemské vlády Dolního Saska. Na konci 70. let studovala ekonomii na London School of Economics a používala pseudonym Rose Ladsonová, který byl odvozen od příjmení její americké prababičky z jihokarolínského Charlestonu. Roku 1987 složila na Hannoverské lékařské fakultě státní zkoušku z lékařství a nastoupila jako asistentka univerzitní gynekologické kliniky. Roku 1986 se vdala za lékaře Heika von der Leyena, pocházejícího ze šlechtického rodu obchodníků s hedvábím. Do manželství se narodilo sedm dětí. Část 90. let tak strávila v domácnosti. Čtyři roky žila ve Stanfordu, kde manžel působil na fakultě Stanfordovy univerzity, než se v roce 1996 rodina vrátila do Německa.
Na sklonku 90. let vstoupila do regionální dolnosaské politiky. V období 2003–2005 vykonávala post ministryně v zemské vládě. Poté ji nastupující kancléřka Angela Merkelová přizvala do svého prvního kabinetu na pozici ministryně pro rodinu, seniory, ženy a mládež, než se v roce 2009 stala ministryní práce a sociálních věcí v její druhé vládě. Službu v exekutivě zakončila mezi lety 2013–2019 jako ministryně obrany v kancléřčině třetím a čtvrtém kabinetu. Stala se tak první ženou v této funkci.[4] Do odchodu byla jediným členem vlád Merkelové, s nepřetržitým působením od nástupu kancléřky do úřadu v roce 2005. V období 2010–2019 také zastávala funkci místopředsedkyně CDU. V této souvislosti byla zmiňována jako hlavní kandidátka v nástupnictví Merkelové, rovněž tak se stala favoritkou do úřadu generálního tajemníka NATO.
Evropská rada ji 2. července 2019 navrhla na předsedkyni Evropské komise. Evropský parlament pak nominaci schválil 16. července 2019, kdy obdržela 383 ze 747 hlasů. Zvolena tak byla většinou pouhých devíti hlasů. V čele Evropské komise od 1. prosince 2019 nahradila Jeana-Claudea Junckera.