Vídeňský kroužek
From Wikipedia, the free encyclopedia
Vídeňský kroužek (německy Wiener Kreis) byla skupina logiků, filosofů, matematiků a sociologů, která byla založena v roce 1923 na Vídeňské univerzitě za vedení Moritze Schlicka.[1] Pravidelnými návštěvníky byli Rudolf Carnap, Otto Neurath, Herbert Feigl, Philipp Frank, Friedrich Waismann a Hans Hahn. Příležitostně docházeli i Hans Reichenbach, Kurt Gödel, Carl Gustav Hempel, Alfred Tarski, Willard Van Orman Quine a Alfred Ayer, který o práci kroužku referoval ve Velké Británii. Někteří členové emigrovali už v době rakouského autoritativního režimu a schůzky skončily, když Moritze Schlicka roku 1936 zastřelil jeho bývalý student.
Filosofické východisko kroužku tvořil logický positivismus (resp. logický empirismus), to jest pokus o vědeckou filosofii ve smyslu „třetího stadia“ Augusta Comta. Původním záměrem bylo vybudovat axiomaticky založenou filosofii analytických soudů, jež by se zbavila závislosti na empirii a všechny empirické otázky přenechala speciálním vědám. Vídeňský kroužek dále ovlivnili Ludwig Wittgenstein (s nímž se někteří členové pravidelně scházeli), Bertrand Russell, Gottlob Frege, George Edward Moore, David Hilbert, Henri Poincaré, Albert Einstein a Karl Popper. Popper, který se schůzek kroužku nikdy nezúčastnil, rozvinul svůj kritický racionalismus v navázání a v opozici k logickému empirismu Vídeňského kroužku.