Velký požár Smyrny
From Wikipedia, the free encyclopedia
Velký požár Smyrny neboli Smyrenská pohroma[1][2] (řecky: Καταστροφή της Σμύρνης, „Smyrenská pohroma“; turecky: 1922 İzmir Yangını, „Požár Izmiru roku 1922“; arménsky: Զմիւռնիոյ Մեծ Հրդեհ, Zmyuṙno Mets Hrdeh) v září 1922 zničil většinu přístavního města Smyrna (dnešní İzmir, Turecko). Očití svědkové uvedli, že požár začal 13. září 1922[3] a trval až do 22. září, kdy byl z velké části uhašen. Požár vypukl čtyři dny poté, co ozbrojené síly Turecka 9. září 1922 znovu získaly kontrolu nad městem, a v podstatě ukončil řecko-tureckou válku v poli, více než tři roky poté, co se řecká armáda 15. května 1919 vylodila ve Smyrně. Odhadovaný počet obětí požáru na straně řeckého a arménského obyvatelstva je 100 000[4][5][6] až 180 000[7] obyvatel.
Smyrenská pohroma | |
---|---|
Součást řecko-turecké války (1919–22) a genocidy Řeků | |
Oblaka kouře stoupající 14. září 1922 z města Smyrna | |
Základní informace | |
Datum | 13.–22. září 1922 |
Místo | Smyrna (dnešní Izmir, Turecko) |
Výsledek | Exodus řeckého a arménského obyvatelstva města a zničení jejich čtvrtí |
Účastníci | Ozbrojené síly Turecka |
Statistika | |
Úmrtí | 100 000–180 000 (odhad) |
Přibližně 80 000[8] až 400 000[9] řeckých a arménských uprchlíků bylo během útěku před ohněm namačkáno na nábřeží. Turecké vojsko je zde přinutilo zůstat téměř dva týdny za krutých podmínek. Před vypuknutím požáru začaly turecké oddíly a nepravidelné jednotky vraždit řecké a arménské obyvatele města a dopouštět se na nich zvěrstev. Mnoho žen bylo znásilněno.[10][11] Desítky tisíc řeckých a arménských mužů (odhady se liší mezi 25 000 a nejméně 100 000) byly následně deportovány do vnitrozemí Anatolie, kde mnoho z nich za krutých podmínek zahynulo.[12][13][14]
Následný požár zcela zničil ve Smyrně řeckou a arménskou čtvrť. Muslimská a židovská čtvrť byly této zkázy ušetřeny.[15] Existují různé popisy a hlášení očitých svědků ohledně toho, kdo je za tento požár zodpovědný. Řada zdrojů a učenců jej připisuje tureckým vojákům, kteří zakládali požár v řeckých a arménských domech a živnostech.[16] Tradiční turecké zdroje zastávají názor, že požár založili Řekové a Arméni, aby pošpinili pověst Turků.[17] Svědectví západních očitých svědků[18] byla otištěna v mnoha západních novinách.[19]