ruský spisovatel, scenárista a dramatik From Wikipedia, the free encyclopedia
Vladimir Georgijevič Sorokin, rusky Владимир Георгиевич Сорокин (* 7. srpna 1955 osada Bykovo, Moskevská oblast, SSSR) je ruský spisovatel, scenárista a dramatik, jeden z hlavních představitelů konceptualismu v ruské literatuře.
Vladimir Sorokin | |
---|---|
Vladimir Sorokin (2022) | |
Narození | 7. srpna 1955 (69 let) Bykovo, Moskevská oblast Sovětský svaz |
Povolání | prozaik a dramatik |
Alma mater | Gubkinova univerzita |
Žánr | postmodernismus |
Literární hnutí | ruský underground |
Ocenění | Získané ceny:
|
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sorokin vystudoval Moskovskij institut něftjanoj i gazovoj promyšlennosti imeni Gubkina (Moskevský Gubkinův institut zpracování ropy a zemního plynu). Poté, co dokončil vysokoškolské studium v oboru mechanického inženýrství, pracoval Sorokin asi rok v časopise Smena, odkud byl propuštěn, protože odmítl vstoupit do Komsomolu. Zabýval se knižní grafikou, malířstvím a konceptuálním uměním. Jeho díla byla vystavovaná na mnoha uměleckých výstavách a také vytvořil ilustrace k asi 50 knihám.
Sorokinovy první literární zkušenosti se datují do začátku 70. let: v roce 1972 poprvé vyšly jeho básně v novinách Za kadry něftjanikov (Naftařská tajemství). Jeho literární vývoj se odehrával v prostředí umělců a spisovatelů moskevského undergroundu osmdesátých let. V roce 1985 vyšel v pařížském časopise A-Ya výběr šesti Sorokinových povídek a v témže roce vydalo francouzské nakladatelství Sintaxis jeho román Očereď (česky vyšlo jako Fronta), kvůli čemuž ho vyslýchala KGB.
Je pokládán za představitele postmodernismu a v jeho povídkách i románech se mísí různé literární styly. V sovětském období, kdy jeho práce vycházely v samizdatu, měl blízko ke skupině moskevských konceptualistů. Oficiální publikace v SSSR se dočkal až v roce 1989, kdy lotyšský časopis Rodnik (Pramen) otiskl v listopadovém čísle několik jeho povídek. O něco později se Sorokinovy povídky začínají objevovat i v ruských časopisech a sbornících jako například Treťja modernizacija (Třetí modernizace), Mitin žurnal (Míťův žurnál), Mesto pečati (Místo tisku), Iskusstvo kino (Filmové umění), Koněc veka (Konec století), Vestnik novoj litěratury (Věstník nové literatury).
V březnu 1992 se Vladimir Sorokin dostal do povědomí širokého okruhu čtenářů – v časopise Iskusstvo kino je otištěn jeho román Fronta, moskevské nakladatelství Russlit vydává jeho Sbornik rasskazov – sbírku povídek, která se dostala na užší seznam knih nominovaných na cenu „Russkij Buker“ (ruská literární cena vytvořená po vzoru britské Booker Prize). V roce 2001 obdržel Sorokin literární ocenění „Cena Andreje Bělého“(„Премия Андрея Белого“) za významný přínos ruské literatuře.
Náměty Sorokinových děl se často u čtenářů setkávaly s rozporuplným přijetím. Občanské hnutí „Iduščije vmestě“ (Jdoucí společně) uspořádalo řadu akcí zaměřených proti činnosti spisovatele a také na něj podalo žalobu u soudu za údajně pornografická místa v jeho dílech.[1] Soud nicméně v Sorokinových knihách pornografii nenašel. Žaloba na něj byla podána rovněž za domnělou propagaci kanibalismu v povídce Nastja.[1]
23. března 2005 se v divadle Bolšoj těatr (Velké divadlo) konala světová premiéra opery Děti Rozentalja (Rosenthalovy děti) skladatele Leonida Děsjatnikova, ke které Vladimir Sorokin napsal libreto.
Knihy Vladimira Sorokina byly přeloženy do desítek jazyků, mimo jiné do angličtiny, francouzštiny, němčiny, nizozemštiny, finštiny, švédštiny, italštiny, polštiny, ukrajinštiny, japonštiny a korejštiny. Jeho knihy publikují přední nakladatelství, jako například Gallimard, Fischer, DuMont, BV Berlin, Haffman, Verlag Der Autoren.
Vladimir Sorokin byl členem ruského PEN klubu. Ten opustil v roce 2017, potom co byl z klubu vyloučen novinář Sergej Parchomenko.[2][3]
Je ženatý a má dvě dcery – dvojčata. Žil v Moskvě a Berlíně.[4] V reakci na ruskou invazi na Ukrajinu ostře zkritizoval Vladimira Putina a jeho režim,[5] rozhodl se zůstat v Berlíně a do své vlasti se nevrátit, dokud v ní vládne Putinův režim.[6]
V roce 2019 měl v Rusku premiéru jemu věnovaný celovečerní dokumentární film Sorokin trip (Сорокин трип).[7]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.