Venušina toaleta je obraz od španělského malíře Diega Velázqueze asi zlet 1647 až 1651, nyní umístěný vNárodní galerii vLondýně. Zobrazuje nahou bohyni Venuši ve smyslné póze, ležící na posteli zády kdivákovi ahledící do zrcadla drženého římským bůžkem tělesné lásky, svým synem Amorem. Obraz vznikl možná během umělcovy návštěvy Itálie ajeho hlavními předchůdkyněmi byly nahé Venuše italských malířů, jako je GiorgionovaSpící Venuše (kolem 1510) a TizianovaUrbinská Venuše (1538). Velázquez spojil dvě zavedené výtvarné pózy Venuše: buď hledící do zrcadla, nebo ležící. Obraz je novátorský icentrálním použitím zrcadla atím, že ukazuje Venušino tělo obrácené kdivákovi zády. Oobrazu se často říká, že zobrazená Venuše se na sebe dívá do zrcadla, což je však fyzicky nemožné, protože divák může vidět její tvář odrážející se jeho směrem. Navíc je odraz Venušiny tváře nepřirozeně velký.
Venušina toaleta je jediný dochovaný Velázquezův ženský akt. Akty byly ve španělském umění sedmnáctého století mimořádně vzácné, protože umělce hlídala španělská inkvizice. Navzdory tomu akty zahraničních malířů vyšší kruhy nadšeně sbíraly aVelázquezův obraz visel vsídlech španělských dvořanů až do roku 1813, kdy byl převezen do Anglie. Tam byl později, vroce 1906, zakoupen pro londýnskou Národní galerii. Roku 1914 byl napaden a těžce poškozen kanadskou sufražetkou Mary Richardsonovou, brzy však byl restaurován aopět vystaven. Vroce 2023 se obraz stal znovu cílem útoku, když jeho ochranné sklo rozbili aktivisté hnutí Just Stop Oil požadující, aby Velká Británie přestala udělovat nové licence na těžbu ropy a zemního plynu.