Zakotvená teorie
From Wikipedia, the free encyclopedia
Metodu zakotvené teorie (také podložené teorie,[1] angl. Grounded Theory) lze zařadit mezi klasické kvalitativní metody. Cílem této metody je vytvořit teorii. "Nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali. Spíše začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné."[2] Je to teorie odvozená induktivně. Cílem výzkumníka je data pomocí daných postupů vyřešit a dobrat se tak k tomu, co je v datech – a za nimi. Jakožto data jsou míněna především pozorování a rozhovory, může jít ale i o jiný typ strukturovaného materiálu.
Zakotvená teorie vychází stejně jako ostatní metody z určitého výzkumného problému, který zužuje prostřednictvím výzkumné otázky. Výzkumná otázka by měla být formulována tak, aby nechala dostatek volnosti k pečlivému prozkoumáni jevu. Postupným sběrem a analyzováním dat je pak tato otázka přeformulována tak, aby se její záběr zužoval. Celý proces sběru a analýzy dat je postaven na hledání pojmů, které se zkoumaným jevem souvisejí, a následném odhalování vztahů mezi nimi.
Badatel zpravidla vychází z nějakého vyprávění a snaží se zjistit, jak vypravěč vnímá to, o čem vypráví. Nástrojem analýzy textu jsou různé typy kódování (otevřené, axiální, selektivní).
Za ideálních podmínek by tato teorie měla odhalit určitý proces konstruování reality. Nejde o statický popis nějakého jevu, jde o zachycení tohoto jevu v jeho dynamičnosti. Celý proces sběru a analýzy dat by měl skončit v okamžiku, kdy již nenalézáme žádné nové nebo významné údaje k jednotlivým kategoriím a všechny vztahy mezi kategoriemi jsou ověřeny na datech. Cílem je tedy specifikace podmínek, za kterých se jev vyskytuje, popis interakcí, které se k němu vážou, a popis výsledků či následků, již následují.