Šachová notace

V minulosti se používalo několik způsobů, jak zaznamenávat průběh šachové hry, dnes se však používá téměř výhradně (krátká) algebraická šachová notace, kterou v Evropě rozšířil syrský šachový teoretik Philipp Stamma v 18. století.^[1] V 19. století začala být všeobecně užívána v německé a následně i v ruské šachové literatuře. V anglicky mluvících zemích se paralelní metoda tzv. popisné notace, v níž se sloupce šachovnice označují podle počátečního rozestavení figur, obecně používala v šachových publikacích až do 80. let 20. století. Několik hráčů stále používá popisnou notaci, ale ta již není uznávána Mezinárodní šachovou federací (FIDE).

Algebraická šachová notace: název pole se skládá z názvu sloupce a názvu řady

Pole na šachovnici se algebraické šachové notaci označují průsečíkem sloupce (označovaného písmeny a až h) a řady (označované čísly 1 až 8).^[2] Například pole vlevo dole z hlediska bílého se nazývá a1.

Popis jednoho tahu sestává z pořadového čísla tahu, označení typu kamene, kterým bylo taženo, a pole, na které bylo taženo. Tahy se číslují od jedničky tak, že stejné číslo označuje tah bílého i následující tah černého. Pole, ze kterého kámen táhl, se neuvádí. Pouze v případě, že by ho nebylo možné jednoznačně určit, se za označením druhu kamene napíše označení výchozího sloupce, řady, nebo pole. Figury se značí počátečním písmenem: K je král, D dáma, V věž, S střelec a J jezdec (v angličtině K, Q, R, B, N). U pěšců se však označení nepíše, pouze pokud je např. v komentáři či popisu pozice potřeba označit pěšce, používá se malé písmeno p. Místo počátečních písmen lze používat i grafické symboly figur.

Při braní se mezi označení figury a cílové pole vkládá symbol ×; bere-li pěšec, namísto označení figury se použije označení sloupce, na kterém pěšec stál před braním. Rošáda se značí symbolem 0–0 (tzv. malá rošáda, rošáda s věží h1 nebo h8) nebo 0–0–0 (tzv. velká rošáda, rošáda s věží a1 nebo a8). Při braní mimochodem se jako cílové pole použije to, na které se pěšec skutečně přesunul; za tah lze připsat e. p. (en passant). Pokud tah šachuje soupeřova krále, přidává se za něj symbol +. Pokud je tah matem, používá se symbol # nebo ++ (jako ++ se ale někdy označuje i dvojšach). Proměna pěšce se označuje tak, že se za pole proměny připíše zkratka figury, v niž se pěšec proměnil, např. d8D. Nabídka remízy se někdy označuje symbolem =. Výsledek partie se zapisuje jako 1–0 (vyhrál bílý), ½–½ (remíza), 0–1 (vyhrál černý) nebo * (neznámý či neurčený).

Takzvaný „ovčácký mat“

Zápis smí obsahovat i komentáře, často vyjadřované zavedenými značkami a symboly. Nejčastěji jsou používány značky: ! pro silný tah, !! pro velice silný tah, ? pro slabý tah, ?? pro hrubou chybu, ?! pro pochybný nebo !? pro překvapivý, ale riskantní tah apod. Hráč zaznamenávající svoji turnajovou partii ovšem nesmí komentáře k tahům připisovat během hry. Pravidla pro zápis partie a používání notace jsou součástí oficiálních pravidel FIDE.^[3][4]

Příklad zápisu jednoduché léčky zvané „ovčácký mat“, která je ukázána na animaci vpravo:

1. e4 e5
2. Dh5?! Jc6
3. Sc4 Jf6??
4. D×f7# 1–0