Šang

Šang (čínsky pchin-jinem Shāng, znaky 商), pro druhou část období je též používán název Jin (čínsky pchin-jinem Yīn, znaky 殷) je první čínský historický stát a dynastie. Předcházela mu legendární dynastie Sia, následoval stát dynastie Čou. Rozkládal se v severočínské nížině.

Šang 商 ←  zhruba 1600–1046 př. n. l.  →
Geografie Území ovládané Šangy
Hlavní město	Jan (奄), Jin, Zhaoge
Rozloha	1 250 000 km² (1122 př. n. l.)
Obyvatelstvo
Jazyky	staročínština
Náboženství	věštecké
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Měna	mušle, bronzové mince
Státní útvary a území
Předcházející Sia Následující dynastie Čou

Dějiny Číny Dějiny Číny
STAROVĚKÁ ČÍNA
3 vznešení a 5 vladařů
Dynastie Sia 2100–1600 př. n. l.
Dynastie Šang 1600–1046 př. n. l.
Dynastie Čou 1045–256 př. n. l.
Západní Čou
Východní Čou
Období Jar a podzimů
Období válčících států
CÍSAŘSKÁ ČÍNA
Dynastie Čchin 221 př. n. l.–206 př. n. l.
Dynastie Chan 206 př. n. l.–220 n. l.
Západní Chan
Dynastie Sin
Východní Chan
Období tří říší 220–280
Wej, Šu & Wu
Dynastie Ťin 265–420
Západní Ťin	16 Království 304–439
Východní Ťin
Severní & Jižní dynastie 420–589
Dynastie Suej 581–618
Říše Tchang 618–907
( X Wu Ce-tchien 690–705 )
5 dynastií & 10 říší 907–960	Dynastie Liao 907–1125
Dynastie Sung 960–1279
Severní Sung		Z. Sia
Jižní Sung	Ťin
Dynastie Jüan 1271–1368
Dynastie Ming 1368–1644
Říše Čching 1644–1911
MODERNÍ ČÍNA
Republika 1912–1949
Spor o Čínu ...
Čínská lidová republika 1949–současnost	Čínská republika (Tchaj-wan) 1945–současnost
Související články  Časová osa čínských dějin Dynastie čínské historie Dějiny umění Ekonomické dějiny
Tento box: zobrazit • diskuse • editovat

Tato dynastie je v Číně první, z níž se dochovaly písemné záznamy, a to především záznamy věšteb na zvířecích kostech a želvích krunýřích. Vládla v dnešní severovýchodní Číně v údolí řek Chuang-che a Jang-c’-ťiang přibližně od roku 1600 př. n. l. do roku 1046 př. n. l.. Šangská společnost byla otrokářská a ovládala různé technologie, především výrobu hedvábí a bronzu. V náboženství měl hlavní úlohu kult předků, spojený s věštěním a lidskými oběťmi. Šangský stát zanikl, když vypuklo povstání proti tyranské vládě jeho posledního vládce Ti Sina, vedené Wu-wangem, vládcem státu Čou. Nejspíše roku 1046 př. n. l. byli Šangové poraženi v bitvě u Mu-jie a na jejich místo nastoupili Čouové.

Ruiny městských zdí z Čeng-čou, jednoho z hlavních sídel dynastie Šang. Město dosahovalo největšího významu v letech 1630 př. n. l. až 1400 př. n. l..^[1]

Mezi hlavní sídelní města vládců z dynastie Šang patřily Čeng-čou a An-jang.^[2]

Historie

K základním pracím tradiční čínské historiografie píšícím o Šanzích patří Kniha dokumentů, Bambusové anály a Zápisky historika. Podle tradiční chronologie založené na výpočtech chanského historika Liou Sina († 23 n. l.) šangský stát existoval v letech 1766–1122 př. n. l., v případě Bambusových análů ze „současného“ textu plynou data 1556–1046 př. n. l., podle „starého“ textu dynastie šang trvala do roku 1027 př. n. l. Čínští historikové v Chronologickém projektu Sia-Šang-Čou na přelomu 20. a 21. století stanovili období vlády Šangů na cca 1600 – 1046 př. n. l.

Šangský stát je nejstarší čínský stát známý z písemných záznamů, který je doložen archeologickými vykopávkami. Nalezeno bylo šangské hlavní město Jin (u moderního An-jangu), kde archeologové odhalili jedenáct velkých královských hrobek, základy paláců a obřadních míst, v nichž byly nalezeny zbraně a zbytky lidských i zvířecích obětí. Nalezeny byly desetitisíce předmětů z bronzu, nefritu, kamene, kostí a keramiky.

V An-jangu byly nalezeny nejstarší doklady čínského písma, vesměs nápisy na věštebných kostech – želvích krunýřích, hovězích lopatkách nebo jiných kostech. Během 20. a 30. let archeologové v první vlně nálezů vykopali na 20 tisíc nápisů na kostech a od té doby čtyřikrát více. Nápisy umožnily osvětlit mnohé stránky života šangské společnosti.