Šepseskaf

Šepseskaf byl egyptský faraon. Vládl v letech 2441–2436 př. n. l.^[2][3] Byl posledním panovníkem 4. dynastie.^[9] Manehto však o něm nemá ani zmínku a jeho jméno je z královských seznamů jen na Ebozevské desce, seznamu z období kolem roku 1300 př. n. l.^[12] Jeho Horovo jméno znělo Šepses-chet, Manehto jej nazývá Sebercheres. Šepseskafovým otcem byl faraon Menkaure^[9] (Mykerinos), stavebník nejmenší pyramidy v Gíze.

Šepseskaf
Šepseschau Šepseskaf[1]
Šepsekafova kartuše na seznamu králů z Abydosu
Doba vlády	2441–2436 př. n. l..[2] [3] 5 let (Beckerath) 7 let (Manehto)[4]
Trůnní jméno	Šepseskaf
Horovo jméno
Jméno obou paní	Sepses
Manželka	Bunefer B(w)-nfr[5]
Potomci	dcera Khamaat[6],syn Djedefptah[7] nevlastní bratr faraona 5. dynastie Veserkafa[8]
Otec	Menkaure[9] (snad)[1][10]
Matka	(vedlejší Menkaureova manželka)[1][10]
Narození	26. století př. n. l.
Úmrtí	2499 př. n. l.
Hrobka	jižní Sakkára,[1][11] blízko Snofruových pyramid v Dahšúru (jih od Sakáry)[10]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda

Období relativně krátké pětileté Šepseskafovy vlády bylo poznamenáno řadou rozbrojů mezi několika náboženskými skupinami kněží a také vládci nomů usilujících o autonomii. Příčinou zřejmě bylo vyčerpání země předchozí výstavbou monstrózních pyramid. S manželkou Chentakus I.^[8] měl syna Veserkafa, pozdějšího faraona a zakladatele 5. dynastie.

Hrobka

Podrobnější informace naleznete v článku Faraonova mastaba.

Mastaba Šepseskafa podle Lepsiuse z roku 1842–1845.

Na rozdíl od svých předchůdců Šepseskaf zřídil svou hrobku pouze ve velké mastabě^[9] na odlehlém místě^[10] v jižní^[10][11] Sakkáře. Její hieroglyfický zápis 𓀼𓋴𓋴𓂓𓆑𓏁𓉴 (Qbḥ Špss k3=f) se dá přeložit jako „vyčištěná pyramida“. Šepseskaf tím přerušil linii stavitelů velkých pyramid. Arabové pojmenovali jeho hrobku vzhledem k její podobě Mastabat faraún^[1] (Faraonova lavice).^[10] Skromnější rozměr Šepseskafovy hrobky ukazuje na pokles hospodářských možností panovníka při stavbě svého místa posledního odpočinku ke konci 4. dynastie.^[10] Odklon od předtím běžné hrobky typu pyramidy je někdy vykládán jako odpor vůči nárůstu moci kněží slunečního kultu. Pyramida byla totiž s uctíváním boha/bohů slunce velmi úzce spjata.^[13] Vnější vzhled mastaby naznačuje tvar sarkofágu se zaobleným zastřešením. Volba takové konstrukce byla vlastně zlomem oproti minulému budování monstrózních pyramid a předchozích skromněji pojatých hrobek. Podobně byla zvolena poloha pohřební komory v asymetrii vůči nadzemní zástavbě. Obdélníková mastaba s rozměry 99 m délky a 74 m šířky je orientována do severojižního směru.
První podrobnější prospekci mastaby z roku 1858 popsal Auguste Mariette, později také švýcarský archeolog Gustave Jéquier^{[pozn. 1]} v letech 1924–1925.^[14] Okolí bylo obestavěno dvěma pravoúhlými kamennými stěnami z poměrně velkých bloků z bílého turského vápence uložených na podkladu z růžové žuly.^[15]