1. československý střelecký pluk „Mistra Jana Husi“

1. československý střelecký pluk „Mistra Jana Husi“ byl pěší pluk vojska československých legií v Rusku, existující v letech 1916 až 1920. Zapojil se do bojů v první světové a ruské občanské válce. V prvním roce a půl své existence nesl název Svatého Václava, po bitvě u Zborova v září 1917 byl pak pojmenován dle učence, náboženského reformátora a mučedníka Mistra Jana Husa. Přejmenování provedl tehdejší předseda Československé národní rady T. G. Masaryk osobně. V roce 1920 byl přeměněn v Pěší pluk 1 Československé armády.

1. československý střelecký pluk „Mistra Jana Husi“
Zástava 1. čsl. střeleckého pluku, původně České družiny
Země	Československo Československo
Vznik	jaro 1916
Zánik	1. října 1920
Typ	pěší pluk
Čestný název	„Mistra Jana Husi“
Nadřazené jednotky	1. československá střelecká divize Československé legie v Rusku
Účast
Války	První světová válka Ruská občanská válka
Bitvy	Bitva u Zborova Sibiřská anabáze

Historie pluku

Vznik

Pluk byl vytvořen v Rusku rozdělením Prvního československého střeleckého pluku, vzniklého v lednu 1916 z České družiny, dobrovolnické jednotky Čechů a Slováků v ruské carské armádě, do které se od počátku války hlásili čeští a slovenští zajatci z rakousko-uherské armády. Původní jednotka čítala téměř 1600 mužů. Spolu s 1. plukem vznikl též 2. čs. střelecký pluk Jiřího z Poděbrad. 19. května 1916 pak z obou těchto pluků vznikla Čsl. střelecká brigáda. V první vlně vzniku samostatných jednotek československých legií v Rusku zde byly dále v rámci 1. střelecké divize Husitské vytvořeny v roce 1917 ještě 3. střelecký pluk Jana Žižky z Trocnova a 4. střelecký pluk Prokopa Holého.^[1]

Východní fronta

Pochod 1. pluku na ústupu od Ternopilu ve Starokonstantinově na Volyni (září 1917)

Jednotka byla následně nasazena na více místech východní fronty, kde plnila především výzvědné úkoly. Spolu s dalšími československými pluky se pak zúčastnila bitvy u Zborova, prvního velkého samostatného bojového úspěchu československých legií v Rusku, kde mj. vojáci pluku bojovali proti svým českým krajanům z rakousko-uherských pěších pluků č. 35. a 75. Dále se zúčastnil bojů při ústupu ruských vojsk poblíž Tarnopole na podzim 1917.

Ruská občanská válka

Po uzavření separátního míru mezi Ruskem a Centrálními mocnostmi v březnu 1918 zahájil pluk spolu s ostatními jednotkami postup směrem na východ. V době zahájení bojů s bolševiky v rámci ruské občanské války byla jednotka rozdělena: štáb se nacházel v Čeljabinské skupině, zbylá část pluku v Penzenské skupině. V polovině roku 1918 absolvoval boje v Povolží. Stažen z bojů v západním Rusku byl v listopadu 1918. Od jara 1919 potom střežil úseky Transsibiřské magistrály v oblastech Krasnojarsku, Kansku a Irkutska. Na podzim 1919 byl stažen do Vladivostoku a v prosinci 1919 odplul podél Asie do Evropy, kde následně odcestoval do Československa.

Zánik

Čestná stráž Pěšího pluku 1 se zástavou 1. střeleckého pluku při oslavách 20 let jeho vzniku, Žižkova kasárna v Českých Budějovicích, červen 1934

Po návratu do ČSR byl pluk dne 1. října 1920 sloučen s 91. pěším plukem vojska domácího (též známým jako 1. českobudějovický pěší pluk), bývalým 91. pěším plukem Rakousko-uherské armády, čímž byl vytvořen Pěší pluk 1 Československé armády. Jeho posádkou byly České Budějovice, a byl jedním z pěších pluků tvořících 5. pěší divizi nové Čs. armády.

Velitelé pluku[2]

• Vjačeslav Platonovič Trojanov
• Michail Stanislavovič Pjotrovskij
• Nikolaj Pětrovič Mamontov
• Dmitrij Nikolajevič Zembalevskij
• Konstantin Nikolajevič Ivšin
• Alexandr Pětrovič Stěpanov
• Josef Jiří Švec
• Karel Kutlvašr