7. dynastie

7. dynastie je staroegyptská královská dynastie, která podle Manehta převzala moc po zániku centralizované vlády panovníků Staré říše. Egyptology je proto jako první z dynastií řazena do historického období označovaného jako První přechodná doba. Podle Manehtova podání ve stěžejní práci Aegyptiaca (305–241 př. n. l.)^[1][2] ji tvořilo sedmdesát králů vládnoucích celkem sedmdesát dnů. To je ovšem třeba pokládat nikoli za historicky věrohodné tvrzení, ale za obrazné vyjádření nestability královské moci. Někteří autoři 7. dynastii přičleňují k 8.–9. dynastiím. Podle Málka například jejich rozdělení Manehtem možná vzniklo jako důsledek náhodného rozporu v Manehtově seznamu.^[3] Pokud 7. dynastie skutečně existovala, vládla postupně na zmenšujícím se území v okolí Memfidy přibližně v letech 2180–2170 př. n. l.,^[4] zatímco v ostatních částech Egypta byla její moc rozmělněná v lokálních oblastech. Počátek datace První přechodné doby je tedy možné ustavit do širšího časového období, zhruba od konce vlády Pepiho II. do uchopení moci 8. dynastií v Herakleopoli a do vládců v Thébách, řazených do 11. dynastie, tedy v chaotickém rozmezí ~2150–1990 př. n. l.

7. dynastie ←  2181–? př. n. l.  →  →
Geografie
Hlavní město	Mennofer
Obyvatelstvo
Jazyky	egyptština
Náboženství	egyptské náboženství
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Státní útvary a území
Předcházející 6. dynastie Následující 9. dynastie 10. dynastie

Historický vývoj

Model bárky z hrobky kněze Herishefhotepa; Museum Lipsko

Soška ženy; 8–10 dynastie

Model obydlí z hrobky kněze Herishefhotepa; 9.–10. dynastie,Museum Lipsko

Socha úředníka, ~6.–7. dynastie

Počátky rozkladu centrální moci v 6. dynastii lze datovat do doby vlády Pepiho I., který ke konci své vlády rozdělil Egypt do dvou relativně autonomních oblastí Horního a Dolního Egyptu a vládou zde pověřil vezíry, v Horním Egyptu se uvádí vezír Weni (Uni)^[5][6] a centrální vládu v sídelní Memfidě tím významně oslabil. Lokální vládci a jejich spřízněné rody nabývali bohatství a vytvářeli vlastní správní strukturu. Nomarchové byli tradičně osvobozeni od daní a jejich pozice se stala dědičnou. Jejich rostoucí bohatství a nezávislost vedly k odpovídajícímu přesunu moci od ústředního královského dvora k regionálním nomarchům. K tomu přispěla i dlouholetá vláda Pepiho II. (~63 let). Rozbroje o následnictví přivedly říši do kolapsu a svržení vlády následníků Pepiho II. Merenrea II. Moci se ujali vládci v Herakleopoli řazení do 8. dynastie.^[7] Kartuše vládců 7. dynastie podle Seznamu z Abydu, které mají nápadnou analogii se jménem faraona Pepiho II. Nefer_Ka_Re, naznačují zmíněnou příbuzenskou vazbu vládnoucích rodů v Memfidě včetně dalších v 8. a 9. dynastii v Dolním Egyptu. Dalšími faktory, které přispěly k popisovaným rozpadům struktur Staré říše, byly zřejmě i klimatické změny, které znamenaly pro diskutované období dlouhodobé období sucha, poklesu jarních záplav Nilu, vysychání Fájumské oázy, dokládané jak pro Egypt, Etiopii a celou východní Afriku.^[8][9] Výpověď o tomto období uvádí Nomarcha Antif z Herakleopole v 10. dynastii.^[10][11]

Panovníci

Identifikovaní lokální panovníci, tak jak jsou uváděni v Seznamu z Abydu:

Králové 7. dynastie

Král	Trůní jméno	Rodné jméno	Abydoský seznam
Necherkara (Nitiqerty)[12][13]		Net iqerti sa Ptah
Menkara	Men Ka Ra	[p 1]
Neferkara (II)	Nefer Ka Ra
Neferkara III.	Neferkara	Neby
Dyedkara	Dyedjkar	Shemai
Neferkara	Neferkara	Jendu
Merenhor	Merenhor Horus
Seneferka	Sene Ka Ra
Nekara	Nekara
Neferekara	Nefer Ka Ra	Tereru
Neferkahor	Nefer Ka Hor

Památky

Kulturní artefakty z konce vlády 6. dynastie jsou velmi sporadické a roztroušené po různých muzeích. Původní stavební památky nebyly dosud nalezeny, respektive identifikovány.

Poznámky

1. Není známé