Abdullah Gül

Abdullah Gül (* 29. října 1950, Kayseri) je turecký politik, v letech 2007–2014 prezident Turecka. Před zvolením působil jako předseda vlády a ministr zahraničí.

Abdullah Gül
11. prezident Turecka
Ve funkci: 28. srpna 2007 – 28. srpna 2014
Předseda vlády	Recep Tayyip Erdoğan
Předchůdce	Ahmet Necdet Sezer
Nástupce	Recep Tayyip Erdoğan
Předseda vlády Turecka
Ve funkci: 18. listopadu 2002 – 14. března 2003
Předchůdce	Bülent Ecevit
Nástupce	Recep Tayyip Erdoğan
Místopředseda vlády Turecka
Ve funkci: 28. března 2003 – 28. srpna 2007
Ministr zahraničních věcí Turecka
Ve funkci: 14. března 2003 – 28. srpna 2007
Předseda vlády	Recep Tayyip Erdoğan
Předchůdce	Yaşar Yakış
Nástupce	Ali Babacan
Stranická příslušnost
Členství	Strana spravedlnosti a rozvoje
Narození	29. října 1950 (74 let) Kayseri
Choť	Hayrünnisa Gül
Alma mater	Kayseri Lyceum Londýnská univerzita University of Exeter Business School Exeterská univerzita Istanbul University Faculty of Economics Istanbulská univerzita
Profese	politik, diplomat a ekonom
Náboženství	sunnitský islám islám
Ocenění	čestný rytíř velkokříže Řádu lázně (2008) Chatham House Prize (2010) velkokříž Řádu svatého Olafa (2013) Pamětní medaile 25. výročí nezávislosti Kazachstánské republiky Řád lázně … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	www.abdullahgul.gen.tr/EN/main.asp
Commons	Abdullah Gül
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra

Gül se narodil ve staré konzervativní rodině v Kayseri. Vystudoval na Istanbulské univerzitě ekonomii, v průběhu doktorského studia krátce pobýval v Londýně a Exeteru. Začal pracovat jako vysokoškolský pedagog, v letech 1983 až 1991 byl v Islámské rozvojové bance.

Od vysokoškolských let se zapojoval do politiky. Na vysoké škole se stal členem islamisticko-nacionalistické Milli Türk Talebe Birligi (Národní turecké studentské unie). V roce 1991 se poprvé stal poslancem parlamentu za Refah Partisi (RP, Strana prosperity) a později za jejího následovníka Fazilet Partisi (FP, Strana ctnosti). Od roku 1992 do roku 2001 působil v Parlamentním shromáždění Rady Evropy.

Spoluzakládal Adalet ve Kalkinma Partisi (AKP) - Strana spravedlnosti a rozvoje. V jejích barvách se stal v listopadu 2002 premiérem.

Vládní funkce

Gül se jako ministr zahraničí setkává ve Washingtonu s Condoleezzou Riceovou

Jeho premiérské působení skončilo v březnu 2003, ale jeho význam pro tureckou politiku nijak neklesl. Stal se klíčovým činitelem v jednáních Turecka o budoucím vstupu do Evropské unie, stejně jako ve snaze o normalizaci vztahů se Sýrií a udržování kontaktů s tureckými minoritami v dalších zemích Střední Asie a Kavkazu.

Cílem jeho návštěvy USA 6. února 2007 bylo hlavně zabránit přijetí amerického zákona, který by označil deportace a zabíjení Arménů v roce 1915 jako "Arménskou genocidu".

Prezident

Gülovu kandidaturu na prezidenta za Stranu spravedlnosti a rozvoje ohlásil 24. dubna 2007 premiér Recep Tayyip Erdogan, který tím ukončil spekulace o tom, zda se sám nebude ucházet na tuto funkci. První pokus prosadit Güla selhal v květnu kvůli bojkotu opozičních sekularistických stran, Gül pak svou první kandidaturu formálně stáhl. Protestů za udržení Atatürkovy tradice sekularistického Turecka se v ulicích účastnily statisíce lidí.^[1]

Po červencových parlamentních volbách AKP 13. srpna nominovala Güla znovu. V prvních dvou kolech sice neuspěl, ale ve třetím kole 28. srpna získal dostatečnou podporu a byl zvolen 11. prezidentem Turecka. Po svém zvolení rozptyloval obavy z přílišné islamizace země.^[2]

Osobní život

Abdullah Gül je ženatý se svou sestřenicí Hayrünnisou Özyurtovou od roku 1980, kdy jí bylo 15 let. Mají dva syny a jednu dceru. Gül bývá charakterizován jako příjemný společník se smyslem pro humor.^[zdroj⁠?!] Fandí fotbalovému klubu Besiktas Istanbul.

Vyznamenání

• Řád krále Abd al-Azíze I. třídy – Saúdská Arábie, 9. listopadu 2007^[3]
• čestný rytíř velkokříže Řádu lázně – 13. května 2008^[4]
• Pamětní medaile 10. výročí hlavního města Astany – Kazachstán, 4. července 2008^[5]
• velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 12. května 2009^[6]
• Řetěz nezávislosti – Katar, 17. srpna 2009
• velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 17. listopadu 2009^[7]
• řetěz Řádu Mubáraka Velikého – Kuvajt, 21. prosince 2009
• velkokříž Řádu za chrabrost – Kamerun, 16. března 2010
• Řád Pákistánu – Pákistán, 31. března 2010^[8]
• velkokříž s řetězem Záslužného řádu Maďarské republiky – Maďarsko, 15. listopadu 2011
• velkokříž Řádu nizozemského lva – Nizozemsko, 16. dubna 2012
• Řád zlatého orla – Kazachstán, 11. října 2012
• rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 11. března 2013^[9]
• Vítězný řád svatého Jiří – Gruzie, 19. dubna 2013
• Řád prezidentské hvězdy – Turkmenistán, 29. května 2013^[10]
• velkokříž s řetězem Řádu svatého Olafa – Norsko, 5. listopadu 2013
• Řád Hejdara Alijeva – Ázerbájdžán, 12. listopadu 2013^[11]
• rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko, 18. listopadu 2013
• Řád Danaker – Kyrgyzstán, 8. září 2014