Recep Tayyip Erdoğan

turecký politik From Wikipedia, the free encyclopedia

Recep Tayyip Erdoğan
Remove ads

Recep Tayyip Erdoğan (tureckou výslovností výslovnost [ɾeˈd͡ʒep tajˈjip ˈæɾdo.an]IPA; * 26. února 1954 Istanbul) je od srpna 2014 prezident Turecké republiky, bývalý starosta Istanbulu a v letech 2003 až 2014 turecký premiér.

Stručná fakta 12. prezident Turecka, Úřadující ...
Remove ads

Život

Erdoğan se narodil na předměstí Istanbulu, ve čtvrti Kasımpaşa, v rodině, která se sem přestěhovala z provincie Rize. Vychodil náboženské školy a v mládí byl nucen si přivydělávat pouličním prodejem.

Politická kariéra

Je zakladatelem Strany spravedlnosti a rozvoje (turecky Adalet ve Kalkınma Partisi, zkráceně AK Parti), která má většinu poslaneckých mandátů v tureckém parlamentu. Pochází z islamistického politického zázemí, ale sám sebe popisuje jako konzervativního demokrata.

V roce 1994 byl zvolen starostou Istanbulu. V roce 2002 jeho strana AKP vyhrála parlamentní volby a v roce 2003 se stal tureckým premiérem. Jako jediný turecký politik dokázal vyhrál parlamentní volby třikrát po sobě, vždy s vyšší podporou zejména díky hospodářskému růstu země.[1]

Thumb
Prezident Erdoğan s americkým prezidentem Obamou na summitu NATO, 5. září 2014

V historicky první přímé prezidentské volbě byl 10. srpna 2014 zvolen již v prvním kole prezidentem Turecké republiky. Dne 28. srpna se ujal úřadu a od opozičních novinářů a politiků si vysloužil nálepku diktátora.[2][3][4][5][6]

Po neúspěšném pokusu o vojenský převrat v červenci 2016 zahájil rozsáhlé čistky v armádě, policii, justici, státní správě a ve školství.[7] Dne 20. července vyhlásil výjimečný stav na následující tři měsíce, díky kterému může Erdogan vládnout pomocí dekretů, může omezit či pozastavit právo shromažďovací nebo svobodu slova.[8] Následně svým dekretem nařídil uzavření 1043 soukromých škol, 1229 spolků a nadací, 19 odborových svazů, 15 univerzit a 35 zdravotnických zařízení s tím, že tyto instituce jsou údajně podezřelé ze styků s Fethullahem Gülenem, kterého Erdogan označuje za údajného strůjce neúspěšného převratu.[9] K březnu 2018 bylo více než 160 000 lidí propuštěno nebo postaveno mimo službu a 50 000 lidí skončilo ve vězení.[10] Do února 2019 bylo zatčeno na 77 000 lidí.[11]

V květnu 2023 obhájil prezidentský mandát, když svého soupeře Kemala Kılıçdaroğlu ve druhém kole prezidentských voleb 2023 těsně porazil.[12]

Přes své dlouhodobě kritické připomínky 23. října 2023 podepsal protokol o přistoupení Švédska k NATO a odeslal ho do Velkého národního shromáždění Turecka.[13][14]

Názory a kontroverze

Turecko neuznává existenci řecké Kyperské republiky, která je členským státem EU. Podle Erdoğana „žádná země jménem Kypr neexistuje“.[15] V červenci 2015 u příležitosti 41. výročí turecké invaze na Kypr navštívil Erdoğan mezinárodně neuznávanou Severokyperskou tureckou republiku,[16] kterou podporuje a uznává jen Turecko. Severní Kypr je okupován tureckou armádou a podle Erdoğana „nepřichází v úvahu“, aby byli turečtí vojáci z ostrova staženi.[17]

Erdoğan odmítá označit masakry Arménů v Osmanské říši jako genocidu a v červnu 2016 stáhl tureckého velvyslance z Německa v reakci na rezoluci německého parlamentu, která označuje masakry za genocidu.[18]

V dubnu 2016, kdy znovu propukly ozbrojené střety mezi Arménií a Ázerbájdžánem o arménskou enklávu Náhorní Karabach, Erdoğan vyjádřil podporu Ázerbájdžánu.[19]

Dokument německého ministerstvo vnitra uvádí, že „jako výsledek postupně se islamizující vnitřní a vnější politiky Ankary od roku 2011 se Turecko stalo ústřední akční platformou islamistických uskupení v oblasti Blízkého východu. Mnoho projevů solidarity a podpory egyptskému Muslimskému bratrstvu, hnutí Hamás a skupinám ozbrojené islamistické opozice v Sýrii ze strany vládnoucí strany AKP a prezidenta Erdogana podtrhuje jejich ideologickou spřízněnost.“[20]

Erdoğan je obhájcem práv Krymských Tatarů.[21] V srpnu 2016 Erdoğan při setkání s ukrajinským prezidentem Porošenkem prohlásil, že Turecko neuzná ruskou anexi Krymu, kterou nazval „krymskou okupací“.[22]

V lednu 2018 byla zahájena turecká invaze do kurdské provincie Afrín na severu Sýrie, kterou Turecko od té doby okupuje. Erdoğan operaci konzultoval s generálním tajemníkem NATO Jensen Stoltenbergem, který Turecku vyjádřil podporu.[23] V říjnu 2019 Erdoğan nařídil tureckou ofenzivu v Sýrii, která byla namířena proti prokurdským jednotkám SDF v syrské Rojavě.[24]

Thumb
Erdoğan, ruský prezident Vladimir Putin a íránský prezident Ebráhím Raísí v Teheránu v červenci 2022

Během své návštěvy Turecka v září 2019 jednal český premiér Andrej Babiš s Erdoğanem o situaci Čechů Miroslava Farkase a Markéty Všelichové, kteří si v tureckých věznicích odpykávají více než šestiletý trest za podporu syrských Kurdů bojujících proti Islámskému státu.[25]

Podporoval Ázerbájdžán proti Arménii ve válce v Náhorním Karabachu v roce 2020. Po vítězné válce o sporné území prohlásil v prosinci 2020, že boj proti Arménii ještě neskončil.[26] V lednu 2021 projevil zájem o vstup Turecka do Evropské unie.[27]

Thumb
Erdoğan a americký prezident Joe Biden na summitu NATO v roce 2023

Erdoğan a ruský prezident Vladimir Putin plánovali po ruské invazi na Ukrajinu, že prostřednictvím plynovodů TurkStream a Blue Stream by se do Evropy mohl dodávat ruský zemní plyn, který by Turecko prodávalo společně s plynen z Ázerbájdžánu nebo Íránu jako turecký plyn, a z Turecka by se tak mohl stát energetický uzel pro celou Evropu.[28][29]

Během války v Pásmu Gazy v říjnu 2023 prohlásil, že Izrael je okupant a Hamás nepovažuje za teroristickou organizaci, a dále tvrdil, že „Hlavními viníky masakrů v Gaze jsou západní země.“[30] V Kataru sídlící předseda Hamásu Ismáíl Haníja, který v den útoku Hamásu na Izrael pobýval v tureckém Istanbulu,[31] hovořil dne 21. října 2023 s Erdoğanem o situaci v Pásmu Gazy a o vývoji ve válce.[32] 15. listopadu 2023 odsoudil Izrael jako „teroristický stát“ a obvinil ho ze spáchání genocidy proti Palestincům.[33]

Po pádu Asadova režimu v Sýrii v prosinci 2024 podpořil novou syrskou vládou pod vedením Ahmada Šary, který během občanské války v Sýrii vedl islamistickou povstaleckou skupinu Tahrír al-Šám. V únoru 2025 se Šara setkal v Ankaře s Erdoğanem a jednal s ním o vzniku tureckých základen v Sýrii.[34]

V roce 2025 byl za největšího politického oponenta Erdoğana považován istanbulský starosta Ekrem İmamoğlu, který měl v plánu kandidoval na prezidenta za opoziční stranu CHP. Dne 19. března 2025 ho zatkla policie. Jeho zatčení vedlo k masivním protivládním protestům v Turecku.[35]

Spekulace o jeho etnickém původu

V roce 2003 Erdoğan údajně řekl, „Jsem Gruzín, moje rodina je gruzínská a do Rize emigrovala z Batumi.“[36][37] Nicméně v roce 2014 v interview pro televizi NTV řekl, „Neměli byste věřit těm věcem, které o mně říkají. Řekli, že jsem Gruzín...dokonce mnohem hnusnější věci, nazvali mě Arménem, ale já jsem Turek.“[38][39]

Výroky

15. listopadu 2014 prohlásil na konferenci latinskoamerických muslimských lídrů, že muslimové objevili Ameriku už v roce 1178.[40]

V březnu 2018 v reakci na propuštění zadrženého představitele kurdské politické strany PYD, kterou Turecko považuje za teroristickou organizaci, obvinil Erdoğan Českou republiku z podpory terorismu. Erdoğan prohlásil: „Toto propuštění Českou republiku dostalo do postavení země podporující terorismus... Propuštění vůdce teroristů znamená podporovat terorismus.“[41] Poradce tureckého prezidenta Yiğit Bulut prohlásil během televizního vysílání, že „Česká republika neexistuje. Její obyvatelé odešli a založili Slovensko. Česká republika je v područí Německa.“[42] Ministr zahraničí Martin Stropnický na obvinění České republiky z podpory terorismu a na další útoky ze strany tureckých představitelů nijak nereagoval.

Remove ads

Vyznamenání

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads