Achab

Tento článek je o izraelském králi. O literární postavě kapitána Achaba pojednává článek Bílá velryba.

Achab (hebrejsky: אַחְאָב‎ Ach'av) patřil k nejvýznamnějším králům Severního izraelského království. Byl druhým králem z Omríovy dynastie a celkově v pořadí sedmým králem tohoto království. Jeho jméno se vykládá jako „Bratr (je) otcem“.^[5] Dle názoru moderních historiků a archeologů vládl asi v letech 873 až 852 př. n. l.^[6] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 3021–3041 od stvoření světa neboli do rozmezí let 741–720 před naším letopočtem,^[7] což odpovídá 22 letům vlády, jak je uvedeno v První knize králů.^[8]

Achab
Narození	918 př. n. l.
Úmrtí	852 př. n. l. (ve věku 65–66 let) Ramoth-Gilead
Místo pohřbení	Samaří
Bydliště	Samaří
Povolání	vládce
Nábož. vyznání	kananejské náboženství
Choť	Jezábel
Děti	Atalja Achazjáš Jóram
Rodiče	Omrí
Rod	Omríovci
Příbuzní	Achazjáš[1][2][3][4] (vnuk)
Funkce	král Izraele
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Achabova smrt na romantickém vyobrazení z 19. století

Politická a hospodářská činnost

Regionální pozici izraelského království upevnil sňatkem s fénickou princeznou Jezábel. Uzavřel spojenectví s judským králem Jóšafatem – Jóšafatův syn Jóram si vzal za manželku Achabovu dceru Atalju. Mezitím opevňoval izraelská města a uskutečnil rozsáhlé stavební práce v hlavním městě Samaří. Úspěšně bojoval se Sýrií a Asýrií. V bitvě u Afeku připravil Achab zdrcující porážku aramejskému králi Ben-hadadovi.^[9] Později ale Ben-hadadovi pomohl ve střetu s asyrským vojskem v bitvě u Karkaru na řece Orontu a tím zastavil případný postup Salmanassara III. blíž k izraelskému území.^[10] Jednalo se ale pouze o dočasné spojenectví. Po asi tříletém období míru s aramejským králem totiž došlo k vojenské potyčce, při níž byl Achab smrtelně raněn náhodně vystřeleným šípem^[11] a místo něj na izraelský trůn v Samaří usedl jeho syn Achazjáš.

Náboženská orientace

Období Achabovy vlády se vyznačovalo ostrými náboženskými konflikty mezi ctiteli Baalovými, podporovanými dvorem a zejména jeho fénickou manželkou, a ctiteli Hospodinovými. Proti králi vystupovali proroci Elijáš a Míkajáš. V Bibli jsou Achab a jeho manželka vylíčeni jako bezbožní, tyranští a zločinní vladaři, což se projevilo zejména zosnováním vraždy Nábota, jehož vinice se oba manželé chtěli zmocnit.^[12]

Achabovy zločiny se později staly záminkou pro vyvraždění Omríovců Jehúem.