Adolf Groll

Adolf Groll (Adolphus a Sancto Georgio, křestním jménem Georg) (16. dubna 1682 Kroměříž – 24. listopadu 1743 Győr) byl piaristický řeholník, učitel, filolog, generál piaristického řádu, biskup v Győru.

Jeho biskupská Milost Adolf Groll SP
Biskup rábský
Církev	římskokatolická
Diecéze	rábská
Jmenování	1. října 1733
Emeritura	24. listopadu 1743
Předchůdce	Filip Ludvík ze Sinzendorfu
Nástupce	Ferenc Zichy
Zasvěcený život
Institut	piaristé
Svěcení
Biskupské svěcení	8. listopadu 1733, Vídeň světitel Sigismund von Kollonitz 1. spolusvětitel Giuliano Sabbatini 2. spolusvětitel Joseph Braitenbücher
Osobní údaje
Datum narození	16. dubna 1682
Místo narození	Kroměříž
Datum úmrtí	24. listopadu 1743 (ve věku 61 let)
Místo úmrtí	Győr
Povolání	římskokatolický kněz, jazykovědec, katolický biskup a Řeholní klerici
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel z chudé rodiny. Ve čtrnácti letech, dne 4. října 1696, se stal piaristickým novicem a o dva roky později složil řeholní sliby v Lipníku nad Bečvou. Studoval filozofii a teologii v řádových školách v Litomyšli a v Mikulově. Mezitím se zvláštní pílí studoval evropské a východní jazyky, zejména hebrejštinu, jejíž se stal vynikajícím odborníkem. Dobře se orientoval v Talmudu a rabínské literatuře. Jeho dílo o pravdě křesťanské víry, psané v hebrejštině, a jeho výklady k žalmům vyšly také tiskem. Podle zvyku svého řádu vyučoval na několika středních školách v Litomyšli, v Mikulově a Vídni, nejprve v nižších a poté ve vyšších třídách. Učeného řeholníka, který měl vynikající kázání, si všiml vídeňský biskup František Ferdinand von Rummel (1705–1716), který si ho vybral za svého zpovědníka a rádce, a poté jeho nástupce vídeňský arcibiskup Sigismund von Kollonitz. V roce 1718 se stal rektorem piaristické koleje ve Vídni.

Na generální kapitule (latinsky capitulum generale) piaristického řádu konané v Římě roku 1724, kde byl delegátem (latinsky vocalis) německé provincie (latinsky Provincia Germaniae), byl zvolen generálem řádu. (Byl prvním a na dlouhou dobu jediným neitalským člověkem v této funkci.) Po svém zvolení navštívil nejen provincie Řím a Neapol, ale podnikl i vizitační cestu po střední Evropě včetně Maďarska (v roce 1726). Poté, co nebyl na další kapitule řádu (1730) znovu zvolen, byl dne 8. září 1733 jmenován biskupem diecéze Győr a v roce 1734 mu bylo uděleno maďarské občanství. Protože jako lingvista již znal mnoho evropských a východních jazyků, ovládal i maďarštinu a při svých zájezdech kázal slovo Boží v tomto jazyce. Jako biskup udržoval úzké vztahy s maďarskými piaristy, které zaměstnával jako učitele v diecézním semináři. Byl horlivým pastýřem své diecéze.

Dílo

• ʿEd ṿe-aluf, Frankfurt, 1709
• Francken über Francken: das ist: Die Herzlichkeit der edlen Fränckischen Nation in der Kirchen Gottes über die Herzlichkeit eben derselben Nation in der Welt, an dem gewöhnlichen fränkischen Fest-Tag deren heiligen Kiliani, Colonati und Tot, Wien, 1716.
• Predig von dem heiligen Francisco de Sales, Bischoffen und Fürsten zu Genff, des dritten Ordens S. Francisci de Paula, Wien, 1719.
• Rudimenta doctrinae christianae pro ecclesia dioecesi Jauriensi, Jaurini, 1734. – Horvát fordítása: Kratka sprava nauka kerschianzkoga, od veliko miloztiunoga, y veliko poztovanoga gospodina Adolpha, Jurzokoga biskuppa, ford. Juraj Damšić, Wiener Neustadt, 1744. – Reprint: Eisenstadt, 1994, s. a. rend. Alojz Jembrih.
• Psalmi Davidici cum exegesi et phraseologia ad textum Hebraeum praemisso propylaeo psalmodico, Pars 1-2, Vindobonae, 175