Adolf Rummer

Adolf svobodný pán Rummer z Rummershofu (německy Adolf Freiherr Rummer von Rummershof) (24. července 1847 Dvorce u Bruntálu – 17. února 1918 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. Pocházel ze severní Moravy a v c. k. armádě sloužil od roku 1865. Působil jako štábní důstojník a vystřídal službu u různých posádek v celé monarchii, delší dobu strávil v Čechách. Svou kariéru završil jako velitel 9. armádního sboru v Litoměřicích (1908–1912) a v roce 1909 dosáhl hodnosti generála pěchoty. V roce 1917 získal titul barona.

Adolf baron Rummer von Rummershof
Velitel 9. armádního sboru v Litoměřicích
Ve funkci: 1908 – 1912
Předchůdce	Albert von Koller
Nástupce	Lothar von Hortstein
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1909), polní podmaršál (1904), generálmajor (1899)
Narození	24. července 1847 Dvorce
Úmrtí	17. února 1918 (ve věku 70 let) Štýrský Hradec
Titul	baron (1917)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Erb Adolfa Rummera

Pocházel z dobře situované živnostnické rodiny ze Šumperska. Podle otcova přání se měl vyučit tkalcem a převzít rodinnou živnost, po vzoru staršího bratra Karla ale vstoupil do armády. Službu začal u 35. pěšího pluku, získal vojenskou průpravu a stal se kadetem. Aktivně bojoval v prusko-rakouské válce a byl zraněn v bitvě u Jičína (1866). Později sloužil u pěšího pluku č. 51 a v letech 1876–1879 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni. Po absolutoriu byl v hodnosti setníka přidělen ke generálnímu štábu, poté sloužil jako štábní důstojník ve Lvově a Prešpurku, později se uplatnil v kartografických institucích v Innsbrucku a ve Vídni. Mezitím postupoval v hodnostech (major 1888, podplukovník 1890, plukovník 1893) a v roce 1896 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř a predikátem von Rummershof.

Po delším působení u Vojenského zeměpisného ústavu (Militär-geographisches Institut) ve Vídni byl v roce 1899 povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 19. pěší brigády v Josefově.^[1] V roce 1904 získal hodnost polního podmaršála a stal se velitelem 12. pěší divize v Krakově.^[2], již o rok později byl přeložen jako velitel 9. pěší divize do Prahy.^[3] Nakonec byl v letech 1908–1912 velitelem IX. armádního sboru v Litoměřicích.^[4][5] K datu 1. května 1909 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.^[6] Funkci velitele litoměřického armádního sboru opustil v prosinci 1912 a k datu 1. května 1913 byl penzionován.^[7] Usadil se ve Štýrském Hradci a na začátku první světové války byl formálně reaktivován, zůstal ale ve Štýrském Hradci, kde se podílel na organizaci zásobování.

Tituly a ocenění

Za účast v prusko-rakouské válce obdržel Vojenskou záslužnou medaili (1873). V roce 1897 získal Řád železné koruny III. třídy, později se stal rytířem (1906) a komandérem (1908) Leopoldova řádu, dále byl nositelem Vojenského záslužného kříže, Vojenský jubilejní kříž a Vojenské služební medaile. Několik ocenění získal také od zahraničních panovníků, byl nositelem velkokříže pruského Řádu červené orlice, komandérem Řádu rumunské hvězdy a japonského Řádu posvátného pokladu.^[8] Jako velitel armádního sboru byl v roce 1908 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.^[9] Od roku 1910 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 98 posádkově příslušného do Vysokého Mýta.^[10][11] V roce 1917 byl povýšen do stavu svobodných pánů.

Rodina

Během služby ve Lvově se v roce 1880 oženil s Kornélií Komorovou, dcerou lékaře. Z jejich manželství se narodily tři děti, nejstarší dcera Vilemína (1881–1889) zemřela v dětství, mladší dcera Štěpánka (*1882) se provdala za důstojníka Konrada Gülchera. Syn Adolf (*1885) sloužil v armádě.^[12]

Adolfův starší bratr Karel (1832–1907) sloužil v armádě, později byl plukovníkem četnictva a v roce 1897 byl povýšen do šlechtického stavu.