Adolf von Tschabuschnigg

Adolf Ignaz rytíř von Tschabuschnigg, psáno též von Tschabuschnig (20. července 1809 Klagenfurt – 1. listopadu 1877 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský spisovatel, státní úředník a politik, v letech 1870–1871 ministr spravedlnosti Předlitavska, v roce 1870 krátce i ministr kultu a vyučování Předlitavska.

Adolf von Tschabuschnigg
Ministr spravedlnosti Předlitavska
Ve funkci: 13. dubna 1870 – 4. února 1871
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Alfred Potocki
Předchůdce	Eduard Herbst
Nástupce	Karel Habětínek
Ministr kultu a vyučování Předlitavska
Ve funkci: 13. dubna 1870 – 28. června 1870
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Alfred Potocki
Předchůdce	Karl von Stremayr
Nástupce	Karl von Stremayr
Poslanec rakouské Říšské rady
Ve funkci: 1861 – 1870
Poslanec Korutanského zem. sněmu
Ve funkci: 1848 – ???
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 1870 – 1877
Narození	20. července 1809 Klagenfurt am Wörthersee Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	1. listopadu 1877 (ve věku 68 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	spisovatel a politik
Commons	Adolf von Tschabuschnigg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Pocházel ze zchudlé korutanské šlechtické rodiny. Od roku 1835 působil ve státní službě. V roce 1848 byl poslancem Korutanského zemského sněmu. V roce 1859 se stal dvorním radou u nejvyššího soudního dvora.^[1]

Od roku 1861 zasedal jako poslanec na Říšské radě ve Vídni, kam ho zvolil Korutanský zemský sněm (celostátní zákonodárný sbor tehdy ještě nebyl volen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů) za velkostatkářskou kurii. Setrval tu do konce funkčního období Říšské rady a pak v ní zasedal v následujícím funkčním období od roku 1867 až do roku 1870 (opět velkostatkářská kurie v Korutanech).^[2] Později byl členem Panské sněmovny. Profiloval se i jako spisovatel. V počátcích tvorby ho ovlivnili mladoněmci. Publikoval romány Die Industriellen (1854) a Sünder und Toren (1875), v nichž se zaměřoval na sociální kritiku.^[1][3]

13. dubna 1870 zasedl ve vládě Alfreda von Potockého na pozici ministra spravedlnosti Předlitavska. Portfolio si udržel do 4. února 1871. Kromě toho byl od 13. dubna 1870 do 28. června 1870 v této vládě i ministrem kultu a vyučování Předlitavska jako prozatímní správce rezortu.^[4]