Agenor Gołuchowski starší

Agenor Gołuchowski (8. února 1812 Lvov – 3. srpna 1875 Lvov) byl šlechtic z Haliče a rakouský politik.^[1]

Agenor Romuald Gołuchowski
Ministr vnitra Rakouského císařství
Ve funkci: 22. srpen 1859 – 13. prosinec 1860
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Johann Bernhard von Rechberg
Předchůdce	Alexander Bach
Nástupce	Anton von Schmerling
Skutečný tajný rada
Panovník	František Josef I.
Místodržitel v Haliči a Vladiměři
Ve funkci: 20. červenec 1871 – 3. srpen 1875
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Ludwig Possinger-Choborski (zastupující)
Nástupce	Alfréd Josef Potocki
Ve funkci: 20. říjen 1866 – 7. říjen 1867
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Franz von Paumgarten
Nástupce	Ludwig Possinger-Choborski (zastupující)
Ve funkci: 15. leden 1849 – 13. prosinec 1859
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Václav Michal Zaleski
Nástupce	Joseph von Kalchberg (zastupující)
Zastupující místodržitel v Haliči a Vladiměři
Ve funkci: červenec 1848 – červenec 1848
Panovník	Ferdinand I.
Předchůdce	Wilhelm von Hammerstein (řádný)
Nástupce	Václav Michal Zaleski (řádný)
Narození	8. února 1812 Skala-Podilska
Úmrtí	3. srpna 1875 (ve věku 63 let) Lvov
Choť	Maria Karolina Józefa Baworowska
Rodiče	Wojciech Stanisław Gołuchowski
Děti	Agenor Gołuchowski mladší Adam Gołuchowski Zofia Maria Klementyna Starzeńska
Příbuzní	Artur Gołuchowski (bratr) Wojciech Agenor Gołuchowski a Agenor Maria Gołuchowski (vnoučata)
Profese	politik a majitel půdy
Ocenění	Řád sv. Stanislava Řád železné koruny rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského
Podpis
Commons	Agenor Romuald Gołuchowski
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se do starobylého šlechtického rodu pocházejícího z Polska. Jeho kořeny sahají až do 14. století. Roku 1849 se Gołuchowski stal místodržitelem v Haliči.^[1] V jím spravované zemi se věnoval podpoře vzdělanosti, když ve městě Lvov nechal zřídit polské gymnázium a v Ternopilu zbudoval reálku.^[2] Když pak roku 1859 opustil svou funkci ministra vnitra Alexander Bach, nastoupil na jeho místo. Předsedou vlády tehdy byl Johann Rechberg, přesto Gołuchowski ovlivňoval vnitřní chod monarchie.^[1]

Z této pozice se snažil zmírnit dopady krize, která postihla Rakouské císařství po prohrané válce s Itálií. Realizoval vládní úsporná opatření, ale vzhledem k tomu, že toto řešení dle názoru panovníka Františka Josefa I. nepřinášelo kýžený efekt, svolal Gołuchowski roku 1860 rozmnoženou říšskou radu, jejíž rokování ho inspirovala k reformě císařství. Plán počítal s federalizací monarchie. Aristokracie s návrhem souhlasila a panovník ho svým Říjnovým diplomem vydaným dne 20. října 1860 uvedl v platnost.^[1]

Návrh se ovšem nezamlouval liberálům, a to jak centralistickým německým, tak rovněž maďarským, kteří vnímali domluvené jako přílišné zasahování do uherských práv. Jejich averze ještě vzrostla s tím, jak začaly být publikovány jednotlivé návrhy této reformy. Jakmile se na stranu vzbouřenců přidaly i maďarské aristokratické kruhy, které vlivem podpory vlády ztratily podporu v Uhrách, musel ministr vnitra Gołuchowski roku 1860 abdikovat.^[1]

V následujících letech 1866 až 1868 a pak opětovně 1871 až 1875 zastával svou původní funkci místodržícího v Haliči. Syn Agenor Maria Gołuchowski se posléze stal ministrem zahraničí v nové rakousko-uherské monarchii.^[1]